Vánoce s Abbie
Byla jsem laskavými příteli ze Zvířetníku vybídnuta, abych napsala něco o pobytu Abbie v naší rodině během uplynulých Vánoc. Pro osvěžení vzpomínek jsem si na jeden papír zkopírovala maily, které jsem nadepisovala hlášení a posílala průběžně Kačerovi, a po jejich pročtení mi přišlo nejjednodušší jen je lehounce opravit, upravit a doplnit. Samozřejmě příhod s Abbie bylo mnohem víc, ale ona ta hlášení jsou už sama o sobě dost dlouhá. A některé zážitky jsou stejně nesdělitelné, protože se vlastně nic nestalo, jen vy zůstáváte o mnoho bohatší. Jako já poté, kdy jsem se stala Abbiinou tetou.
23. 12., 1. hlášení
Ahojky, tak už jsme všichni doma. Ebíšek třetí raketovou rychlostí proňuchal celý byt a žádné protesty jsem nezaznamenala. :o) Nejvíc ji ale zajímalo vybalování tašky, zejména pak misky. Myslím, že mi chtěla naznačit, že by si dala něco k snědku, ale předpokládám, že už svou večerní dávku měla. :o) Je to veliký mazlíček a miláček, právě se povaluje s mým mužem na zemi. :o) Naše Anka je vcelku v pohodě, jen nechtěla Abbie pustit k misce s vodou, tak Abbie dostala svoji. Anka trošku žárlí, ale je to zcela v normě a myslím, že do dvou dnů to rozdýchá úplně. Takže v klidu odleťte a užijte si vánoce. Zítra 
23. 12., 2. hlášení
Tak teď jenom přemýšlím, kolik že psů jsme si přivezli. :o) Po chvilce vzájemného oňuchávání vyskočila Abbie do naší postele a Anka za ní a v té posteli se nám děvenky chlupaté tak nějak sblížily. Od té doby lítají po bytě jako blesk, kloužou po linu i po koberci. Abbie je děsně chytrá, už ví, kde jsou místa, kam se Anka moc nevejde, a taky už přišla na to, kde se dá zdrhnout druhou stranou. Jsou skvělé, pořád spolu blbnou a okusují se. :o)
Psaní jsem musela přerušit kvůli této příhodě: Vašek dělal na Ebíška obličeje a volal, jé, ta se krásně tváří! Mezitím Abbie přiběhla sem, do synova pokoje, na jeho postel, kde už byla Anka i
Holky jsou teď znovu vyčůrané a ufuněné z běhání, počítám, že si asi někdy zdřímnou. :o) Tak pro dnešek už konec zpráv. Dobrou noc. :o) Vave.
(Malé doplnění a vysvětlení: Vašek je manžel,
24. 12., 3. hlášení
Ahojky a krásný Štedrý den!
Tak se náš spací plán – alespoň pro první den – povedl.
Ráno jsem si Ebíška vyzvedla v pokojíčku, což Anka přijala s výrazem "no co se dá dělat, to tahadlo za uši je tu pořád". Byly jsme venku (v šest
Ebíšek tu má veliký úspěch, doufám, že Brian nebude žárlit, ale můj muž se do Abbie zamiloval. :o) Ona má úžasnou obličejovou mimiku a ten křivý zoubek jí dodává nádherně uličnický výraz. Jo, a určitě je to ten nejdojemněji žebrající pes, jakého jsem kdy viděla. Ta hlavička na stranu, hladové oči ... ona má podobně ustaraný výraz jako Andula, jenže Andula nese ve svém pohledu starost o osud všehomíra, kdežto Abbie (zatím) jen starost o to, aby nezemřela v nejbližších sekundách hlady. :o)
Zatím ji oslovujeme takto: princezna Zubejda, pitbulka Penelopka, gremlínek, Debbie (to když si pokaždé nechá víko od koše spadnout na nos), pitíšek, Ebíšek .... doufám, že se z nás nezblázní. :o)
S Ankou si teď půl hodiny okusovaly hlavy, je na Abbie poznat, že má praní v krvi, někdy má i navrch. :o) Obě je to tuze baví a pak funí jako mužstvo fotbalistů po zápase.
Posílám Ti zatím jen tři fotky, více odpoledne. Pa. Vave
24. 12., 4. hlášení
Musím Ti ještě napsat o Ebíščině stejskání.
Ono je takové legrační, stejně jako je legrační Abbie sama. :o) Občas někdo přistihne Abbie sedět tak trochu bokem a lehounce plakat a tak ji začne mazlit a je to v pohodě. :o) A když ji mazlit nezačne, tak si Ebíšek chvilku stejská a pak vyskočí a hupky dupky, vrhne se na Anku a okusují si hlavy a smějí se.
Řekla bych ale, že je tu tolik vzruchů, že Abbie nemá na stýskání moc času.
Teď už tu čekáme, až se setmí a zazvoní Ježíšek ...
Mějte krásný večer! Psí teta Vave.
24. 12., 5. hlášení
Tak už u nás byl Ježíšek! Milé chlupaté princezny strávily Svatvečer honičkou mezi papíry, oblíbeným okusováním hlav, rozkousáváním malých balónků a přetahováním se o své nové žížaly. Salám jsem Tvým jménem věnovala Andě pouze virtuálně, protože už dneska obě čubinky jedly dost a nechtěla jsem je provokovat. Stejně virtuálně dostala svůj svetr Abbie, protože ještě není hotov – jednak jsem moc nestíhala, ale hlavně jsem si nebyla jistá velikostí, takže jsem čekala, až ho budu moct vyzkoušet. To zkoušení, to byl docela boj, a dopletení svetru bude určitě taky, protože Ebíška převelice zajímají klubíčka.
Mašle, řízek, bramborák i rohlíčky řádně proběhly. :o) Myslím, že
Pa a užívej si klidné vánoce. Teta Vave.
P.S. Ještě říkáme Abbískovi Kyzizubko! :o)
(Malé doplnění a vysvětlení: Okusování hlav byla – mimo procházky a spaní – nejoblíbenější vánoční činnost čubinek a jejich pozorování byla zase oblíbená činnost naše. Vypadalo na pohled dost příšerně, ale ve skutečnosti to byla velmi něžná činnost. Anka byla Abbie rovnocenným soupeřem jen proto, že je o čtyři roky starší. A když zcela výjimečně měla chvilinku navrch, obvykle držela Abbie za ucho nebo za volnou kůži na obličeji a Abbie lítaly oči na stranu z přemýšlení, kterak se z toho vyzout, v pikosekundě Anku oběhnout a „kousnout“ ji zezadu do nohy. Často se žužláním ucha držely v šachu navzájem. :o) Myslím, že Abbie byla pro Anku Velká Učitelka Psího Boje a naučila naši naivně přímočaře se peroucí čubinku mnoha úskočným fintám. :o) Okusování hlav probíhalo denně několikrát a musím pochválit náš vánoční stromeček, že je ustál bez pádu. Pravda, při jednom z nárazů už na jeho větvích zůstalo méně jehličí než bylo na koberci, a tak jsme ho museli odstrojit už den před Silvestrem. Ale líto nám to nebylo, protože čubinky zajásaly nad zvětšeným bitevním prostorem a odvděčily se nám předvedením mnoha dosud nevídaných chvatů.)
25. 12., 6. hlášení
Ahojky Kačírku a spol.,
vlastně bychom Ti měli (jak jsem ostatně předpokládala) poděkovat za úžasnou "hračku" na Vánoce. :o) Ebíšek je tak milá, krásná a radostná pejska, že nám tu dělá Sluníčko.
Holky jsou spolu náramně v pohodě. Když jsme první den přišli domů, nechtěla Anka Abbie pustit k misce s vodou. Dala jsem na zem ještě jednu, ale Anka hlídala i tu. Ale za chvilku vlezla Abbie do naší postele, Anka za ní, oňuchaly se tam a na zkoušku okousaly drobátko hlavy a z postele už vyletěla kamarádská neřízená dvoustřela. :o) Jsou fakt v pohodě, mimo záležitosti jídla. Tj. nesmí jedna mít jídlo v misce a druhá ne, nebo něco dlouhodobě kousacího či žižlacího. Třeba dnes dopoledne Anka dospávala v posteli a Abbie pečlivě porcovala jednu starší hračku. Tak jsem si řekla, že jí chybí žvýkání, a dala jsem jí jednu zelenou kost od Tebe. Byla náramně spokojená a skoro hodinu žvýkala, pak se vzbudila Anka a přišla a v tu
Teď fotky neposílám, protože jsou si stále podobné – čubinky spí v objetí nebo si okusují hlavy. :o) Dopoledne jsme s nimi byli na jedné velké procházce, teď jsou s dětmi na druhé velké procházce. Abbie se vždycky snaží být první a děsně u toho sípe. :o) ÁÁÁ, právě se berušky vrátily, takže pa a měj se krásně a všechny pozdravuj! Teta Vave
26. 12., 7. hlášení
Krásný dobrý den, Kačírku!
Pro mě jsou rána s Abbie prímová, všechno je to zalezlé a čte si (Vašek) nebo dospává (všichni ostatní), jen my s Abbie obstaráváme domácnost. Měníme vodu kytkám, to některým z nás náramně voní a jiným vůbec, nakládáme maso (zajímavá práce),poklízíme (nic moc, ale pořád v patách a pořád ve střehu, co kdyby!) a taky pleteme – kupodivu tady je Abbie vzorná a klubíčka nekrade, jen deku. Totiž abys rozuměla, mívám při pletení nohy na stolku na polštáři a přes ně červenou deku, kus deky se pak válí na zemi. Ten Abbie najde a tak dlouho ho ušlapává a popotahuje. až mi přes nohy zbude symbolický žďabec a Abbie má na zemi pelíšek a mě nezbude než si přes nohy přehodit deku druhou – viz foto.
Papa, doufám, že se máte krásně. Tady od rána ve vzduchu něco poletuje, ale na zemi to nezůstává. Teta Vave
27. 12., 8. hlášení
Dneska jsem musela do práce, a protože Lucinka už odjela, měli hlídat čubinky pánové. Ale protože
Včera jsem Ebíška neprozřetelně pochválila, že klubíčka nekrade a hle, hned večer ho ukradla nejméně 6x. :o) Nicméně svetr je konečně hotov (zítra v něm Abbie vyfotím a pošlu spolu s dalšíma fotkama) a začínám plést pro babičku Andulu.
Sněhu tady v Modřanech moc není, spíš tu není nic, jen tak pocukrováno. Abbie se líbí venku vždycky, při chůzi jen tak mimochodem okusuje větvičky, což nás fascinuje. Všem se moc líbí, beruška malá, ona sebou vždycky plácne na chodník, napůl se stočí a kouká úpěnlivě jedním okem, je zkrátka sladká. Tak ráda by běhala, ale nechávám ji na delším či kratším vodítku, protože je moc rychlá a já bych ji nerada ztratila.
Dneska jsem poslala pár fotek na Hadopase, ať se také ostatní Zvířetníci pokochají. :o)
Papapa, Kačírku, zítra večer se zase ozvu a pošlu nějakou tu fotečku. Tante Vave.
(Malé doplnění a vysvětlení:
28. 12., 9. hlášení
Tak je to tady! Na Prahu se valí sníh, sníh a sníh, to nakonec uvidíš na fotkách. Pro porovnání posílám i fotku ze včerejška, je to ta na schodech. Fotek ze dneška z venku mám mraky, bohužel jich je většina příliš tmavých, protože je hodně zataženo, a ještě ke všemu jsou na nich fleky, to jak byl objektiv mokrý od sněhu. Bylo docela obtížné dostat se z práce domů, ovšem pesám se sníh náramně zamlouvá, pěkně se v něm utahaly a teď obě udělaly klubíčko na
Abbie u nás už zdomácněla – soudím tak podle toho, že začíná ochutnávat věci. :o) Už jsme tedy sbalili první malý kobereček, jehož ohrnutý roh urážel Abbiino estetické cítění, a proto ho hodlala ukousnout. To, že kousat umí, jsem zjistila, když začala žižlat žížalu od Ježíška. Usmívala se na mě a přitom zcela nenápadně ukousla žížale ocásek a udělala jí dírku do hlavy. Rovněž okousala balónek od Ježíška Kačera. Společně pak čubinky utrhly myšce nohu, ale už je zpátky, viz foto. :o) Dávám Abbie žužlací kost, ale stává se jablkem sváru, a to přesto, že jsem vychytrale přidělila čubinám kosti dvě. Ebíšek rovněž krade a žižlá papírové kapesníky, svorně s Ankou. :o)
A když už jsem v tom praktickém hlášení, tak:
Hygienu Abbie zachovává velice dobře, zatím doma vyrobila jen dvě loužičky a dva bobíky, ale pokaždé to byla naše vina, protože jsme patřičně rychle nepochopili její signál. Povely Abbie zvládá dobře, mimo povelu "k noze" a "pomalu" – neustále má tendenci předběhnout Anku a pokud se jí to zadaří, pak i každého psa, kterého vidí na obzoru. :o)
Abbie má u nás také přezdívku "růžový krokadýlek" a mám za to, že budeš muset tuze loudit, abychom Ti ho vrátili. :o)
Papapa a mějte se tam za kanálem alespoň tak dobře jako my. :o) Teta Vave.
29. 12., 10. hlášení
Ahojky Kačírku, tak nám sněžilo celou noc a Praha je celá zavalená sněhem, který se tolik líbí všem dětem a pejskům.
Včera jsem učinila poznatek, že Abbie nejeví moc zájmu o hudbu, ba dokonce k ní má spíš velikou nedůvěru. Totiž když Vašek vytáhnul kytaru, moc se jí nelíbilo ani pouzdro ani nástroj samotný. :o) A když pak Vašek nahrál písničku do počítače a pouštěl mi ji, seděl Ebíšek před ním s otevřenou pusou – nějak nemohl pochopit, jak to že strejda zpívá, a přitom vůbec neotevírá pusu. :o)
Mám za to, že ho Abbie za strašení hudbou později náležitě potrestala – vlezla na kuchyňský stůl a snědla mu plnou misku perníčků. :o) Naneštěstí jsem na to přišla až potom, co jsem jí dala večeři, jen mi bylo divné, že na dně misky nechala pár granulí, což je úkaz zcela nebývalý! Potom ležela na sedačce na zádech a vypadala jako balónek s nožičkama. :o) Ale přežila to ve zdraví a
Dalším mým včerejším poznatkem je, že Abbie tíhne k rukodělným pracem. O její lásce k pletení a klubíčkům obzvláště jsem Ti již psala. Včera se seznámila se šitím na stroji a moc se jí to líbilo, přestože to dělalo takový hluk. Abbie po dobu šití seděla mi u nohy a fascinovaně celý proces sledovala.
Momentálně obě leží s
30. 12., 11. hlášení
Dneska ráno byla Abbie chvíli "sama doma" a zdá se, že si k těm předvčerejším perníčkům chtěla udělat čaj, ale protože Ty jí do kuchyně nepouštíš, nějak se jí to nevyvedlo. :o) Totiž, měla jsem na kuchyňském stole (a pak že chybama se člověk učí!) takový ten čajový horoskop, jakoby adventní kalendář s čaji, a než jsme se vrátili z nákupu, tak většina čajů bylo vyndaných a ochutnaných, zejména ty ovocně voňavé :o)
Kuchyň jí obzvlášť fascinuje, pravidelně se mnou vaří a úpěnlivým okem sleduje, cože to dělám s tím jídlem. Naposled dnes, když jsem dávala knedlíky do mikroténového sáčku, abych je ohřála v mikrovlnce. Abbie udiveným zrakem pečlivě sledovala dráhu každého knedlíku z linky do sáčku a když jsem tento dávala do mikrovlnky, natočila se zvědavě tak, že málem upadla do strany. :o) Je prostě kouzelná.
Dneska byly holky dvakrát venku na obzvlášť dlouhých procházkách, protože bylo opravdu náááádherně, a od té doby spí a spí, viz foto. Dokonce když tu byla před chvílí Heduš pro vestičku, byly obě vzorné a ani trošku si neokusovaly hlavy. Abbie se jen hrozně moc pomazlila s Heduš i jejím přítelem, ale místo sedni provozovala lehni a jen za Heduš zaklaply dveře, do tří vteřin se rozléhalo bytem soustředěné chrupkání. :o) Heduš se Abbie moc líbila a chtěla si ji odnést, ale já jsem Ti tu malou růžovou prdelku uhájila! :o)
Posílám slíbené fotečky, na ukázku. Všechno, co jsme nafotili, Ti vypálíme na CD, aby měla Abbie památku na Vánoce s tetou. :o)
Papapa a krásně si užij Silvestra! Vave
(Malé doplnění a vysvětlení: Bylo moc milé, že se u nás Heduš zastavila pro zapomenutou vestičku. Abbie se Heduš nesmírně líbila a dala jí to patřičně najevo. :o) Škoda jen, že Heduš s přítelem po návratu z lyžování spěchali domů, mohli vidět čubinky v akci.
Abiie je nesmírně přátelská ke všem lidem. Na rozdíl od Kačera jsem neměla sebemenší problém se sousedy, kolemjdoucími a s policajty už vůbec ne, ti se u nás vyskytují stejně často jako zatmění měsíce. Každý, kdo nás potkal, Abiie obdivoval a drbal a dodnes se mě pejskaři na Abbie ptají. I mezi pejsky slavila úspěch. :o) Taky se moc líbila dvěma místním pitbullům, zvláště postarší pan Nero jí byl uchvácen, pořád ji něžně oňuchával svým prošedivělým čumákem. Zato mladý frajer Herman by do toho šel ráz na ráz, bez dvoření a bez květin, a to přesto, že Abbie je ještě pod zákonem! Syčák jeden!)
31. 12., 12. hlášení
Tak už se to roku 2005 pěkně krátí – někteří místní občané si zřejmě myslí, že
Odpoledne jsem připravovala Silvestrovské chlebíčky a obě čubinky vzorně seděly u stolku a byly mimořádně úhledné, takže nějaký ten kousek sýra a salámku si zasloužily. Pak jsem ovšem odešla do kuchyně (chlebíčky jsem, jako skoro všechnu přípravu na vaření, dělala v obýváku, já Ti nevím, co je to za blbý zvyk, nosit ty spousty surovin do pokoje a pak se nad nimi hrbit u konferenčního stolku, ale dělám to tak léta) a zatímco jsem byla pryč, ten mrňavý růžový loupežník uloupil a snědl dva plátky veky namazané nivovou pomazánkou! Jako vždycky, když spáchá nějaký zločin, jsem jí vykrákala za kůži na krku, ale protože mě její lumpárny v podstatě baví, mám problém s verbálním káráním, protože se u toho směju a ta malá chytrá holčička to samozřejmě pozná. :o)
Takže ještě jednou přeju všechno nejlepší v novém roce a cink! na zdraví a ať se máme v novém roce zase prima!
Teta Vave
1. 1., 13. hlášení
Posílám první pozdrav v novém roce. :o) Současně hlásím, že si asi teď sněhuláka nepostavíš, protože od včerejšího
Holky zvládly místní ohňostroje skvěle. Jako vždycky jsme koukali z okna dětského pokoje na světýlka, ono toho sice moc vidět není, protože jsme v přízemí, ale nám to stačí. Ale pak na zasněžený trávník za domem přišla paní se synem a pouštěli rachejtle a obě čuby se mohly strhnout jak dávaly najevo svou nelibost hlasitým štěkotem a vrčením – jinak Abbie štěká a vrčí jen velmi málo.
Posílám pár fotek. Na první vidíš, jak je Abbie ochotná v kuchyni pomáhat, je celá ve střehu. Na druhé fotce je Abbie v první minutě nového roku, zdá se, že ji to nechalo zcela chladnou. :o)
Zítra musím jet na zahájení nového roku do naší pobočky mimo Prahu, nevím přesně, v kolik se vrátím. Čubinky bude hlídat Lucinka, protože
Papapa a měj se krásně a Brianově mamince držíme palce. Teta Vave.
2. 1., 14. hlášení
Musím Ebíška hrozně moc pochválit za dnešek. Když jsem nabídla hlídání Abbie, slibovala jsem, že s ní bude pořád někdo doma. Ale to jsem nepočítala s tím, že 
Měj se krásně a buď v klidu! Papa, zdravím Briana a jeho rodiče. Tetka Vave. :o)
3. 1., 14. hlášení
Ahojky, tak se ozývám pravděpodobně naposled, zdá se mi, že to hrozně uteklo.
Dneska se mi skutečně podařilo před polednem dojet domů a vzala jsem holky na menší procházku, měly velikou radost a odvděčily se mi každá řádným bobíkem. :o) No a před pátou jsme byli i s Vaškem na delší procházce. Ale počasí je hnusné, celý den přerušovaně pršelo, sníh už skoro zmizel a všude je jen plno štěrku.
Zjistila jsem, že jsi mi zatajila jednu Abbiinu dovednost, dovede totiž krásně chytat hozené jídlo a ani se jí nemusí říkat "hop" nebo "chyť"! :o) Zkoušela jsem s kousky sýra, salámu, s frolíkama i piškotkama, všechno umí! :o) A vypadá u této činnosti velmi nadšeně a bystře.
Doufám, že operace proběhla úspěšně a hlavně že Brianově mamince pomůže.
Papapa, zítra mi zavolej, až dorazíte domů, přivezeme Ti krokadýlka, aby Ti nebylo po něm smutno. I když nám se po MM bude hrozně moc stýskat! Je to takové rejdivé sluníčko. :o)
Tetka Vave.
(Malé doplnění a vysvětlení: A taky že se stýská, hlavně první dny to bylo hrozné, Abbie nám všem včetně Anky moc chyběla, i když Kačer mi přivezla z Anglie krásnou a růžovou plyšovou pejsku na mazlení. Abbie byla prima a pořád ji někde vidím – jako třeba na chodbě domu, když už jsem odmykala byt a už odepnutá Abbie pokaždé lehce skočila na prosklené dveře vedoucí do chodby k přednímu vchodu. Ty nikdy nejsou úplně zavřené, takže se zhouply a Abbie se tomu vždycky zasmála.
Hlídání Abbie bylo fajn, potěšila jsem se a navíc si uvědomila pár věcí. Třeba že dvě fenky spolu mohou vycházet mnohem lépe než kdysi Píďalka s malou Ankou, i když to bylo nejspíš tím, že Píďalce bylo tehdy dvakrát tolik co dnes Ance. A také jsem si uvědomila, že si teď žádné štěňátko pořídit bohužel nemůžeme, protože bychom na něj neměli tolik času, kolik by potřebovalo.
Vzpomínám, jak Anka hned první
Určitě by se dalo vyprávět víc, ale nejdůležitější už víte. Snad ještě jen to, že díky hlídání Abbie jsem si o Vánocích ještě hlouběji uvědomila, že Andulka už dávno není jen to zběsilé třeštiprdlo, ale že je velkorysá, hodná, milá, přátelská, veselá a stále ještě hodně hravá pejska. Že je svá, že je láskyplná a láskyhodná a že umí hodně přijímat i hodně dávat. A že jsme šťastní, že ji máme.
Více fotografií najdete na: http://hadopasi.profitux.cz/Vave_02.html
(Zvířetník na Neviditelném psu, vyšlo dne 10.1., 12.1. a
| < Předchozí | Další > |
|---|