Tisk

Deky z lásky (4.9.2014)

 

O Dekách z lásky jsem psala už několikrát, tak je teď představím jen velice stručně. Je to občanské sdružení, vlastně od letošního roku spolek, který vznikl na jaře roku 2012 a svou činnost zahájil téhož roku na začátku prázdnin. Cílem spolku je šít obrázkové patchworkové deky pro nemocné děti podle jejich přání a s jejich jménem. Tato myšlenka vznikla koncem 20. století v USA a od té doby byly po celém světě ušity tisíce a tisíce dek.

 

Lidem, přesněji řečeno ženám a dívkám, které se na výrobě deky podílely, rozešle posléze Dáša Hulmáková, duše a srdce našeho spolku, děkovný dopis, který vždycky napíše maminka nemocného dítěte, pro které byla deka určena. Obvykle v dopise bývají fotky i dítěte s dekou a celý dopis je pro každou švadlenku něčím mimořádným. Je to poděkování, které jde od srdce k srdci a má ohromnou sílu.

 

Jako členka spolku mám to privilegium, že se ke mně dostanou všechny dopisy, které přijdou, a tak si tohoto „potlesku na otevřené scéně“ mohu užívat několikanásobně. Jako třeba dnes ráno, kdy jsem měla možnost číst dopis od Toníkovy maminky. Mimo jiné píše:

 

„Hned si deku odtáhl, a že jde spinkat, a já ho ještě teda donutila udělat pár fotek s dekou pro vás :-) ale je na nich celý netrpělivý, že deka patří do postýlky a jinam ne. Je tak krásná, že je skoro škoda v ní spát.

 

Já bych vám chtěla šíleně moc poděkovat. Kdybyste mi poslala v obálce 50 tisíc, neměla bych takovou radost a nebyla bych tak moc dojatá jako z této deky. Děkuji všem švadlenkám, co vyšily tyto nádherné obrázky. Nejde říct, který je nejhezčí, jsou všechny překrásné i deka jako celek :-) A nádherné na ní také je to poselství, ta myšlenka. Hrozně se snažím vyjádřit slovy, co teď cítím, ale nejde to. Takže prostě jen děkujeme.“

 

Při čtení tohoto dopisu jsem si připomněla, jak dobře to kdysi švadlenky v Americe vymyslely. Deky z lásky zahřívají nejen tělíčka dětí, ale i duše jejich rodin. A to je nejméně stejně důležité.

 

On vlastně „deku z lásky“ dává každý, kdo dělá něco pro druhé, ať už to jsou lidé, zvířata nebo příroda. Dává deku, která nejen zahřeje a ochrání obdarovaného, ale kterou zahřeje i sám sebe.

 

A pak mě napadlo, že snad všichni jsme už nějakou tu deku z lásky někdy dostali a můžeme se do ní zahalit, když nám je těžko a zima.

 

Škoda jen, že to není vidět, protože svět kolem nás by hned vypadal mnohem krásněji a barevněji.

 

 

Odkaz na web spolku Deky z lásky: http://www.dekyzlasky.cz/

Odkaz na mou privátní galerii ušitých dek: http://vave-patch.rajce.idnes.cz/Deky_z_lasky_-_galerie/

 

Sdílet