VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Úvodní strana 105 x 148 --- 2014 Profese (24.7.2014)
Email Tisk PDF

Profese (24.7.2014)

 

Není to poprvé, co jsem odložila rozepsanou stopětku a začala psát jinou, jejíž téma mě zaujalo víc a/nebo mi přišlo naléhavější. K té dnešní změně mě přivedl odkaz od George, který jsem našla dnes (ve středu) ráno v poště, a současně článek v dnešních Lidovkách.

 

V mailu od George bylo pár životopisných údajů, několik fotografií a odkaz na video na You Tube, ve kterém bruslí Ludmila Bělousova a Oleg Protopopov. Jí je 78 a jemu 82 let. Neuvěřitelné!

 

Musím přiznat, že mi tato krasobruslařská dvojice dávno vypadla z hlavy, ale když jsem se dnes ráno s úctou a dojetím dívala na záznam z jejich jízdy, vzpomněla jsem si na jejich éru. Na to, jak máma vždycky nadávala, že by už měli skončit, že by měli uvolnit místo dalším; dělala to později i u dalších sportovců, kteří se dlouho drželi na špičce, a já jsem z toho měla vždycky divný pocit. Na jednu stranu jsem litovala ty věčně druhé, ale na druhou jsem nechápala, proč by měl někdo odcházet, když mu to jde, když umí. Když je to profesionál – v tom smyslu, že svou profesí žije a miluje ji.

 

Po mnoha letech se mi ten pocit vrátil v souvislosti s Karlem Gottem a přípravou jakési výstavy, pro kterou byl podle některých „expertů“ Karel Gott příliš zombie. I když jsem nikdy nebyla jeho fanynkou a můj obdiv a úcta k němu se dostavila teprve s věkem (jeho i mým), tak s tichým potěšením konstatuji, že výstava je minulostí, experti snad také, ale Karel Gott je tu stále a zdá se, že je stále mlád a stále plný chuti vykonávat svou profesi.

 

Do těchto mých úvah pak dobře zapadl článek na Lidovkách, připomínající jiné profesionály – profesionály na život a na smrt, doslova. Ve článku je informace o tom, že zpravodajský server Lidovky ve spolupráci s Armádou České republiky zřídil pietní stránku – virtuální památník pro naše padlé vojáky.

 

Připsala jsem tam svůj vzkaz. Potěšilo mě, že tu možnost mám, že někdo vytvořil místo, kde můžeme projevit úctu nad tím, že někdo vykonával svou profesi tak poctivě a v souladu se svým svědomím, že pro ni obětoval i svůj život.

 

Ale to je samozřejmě krajní případ, většina lidí nepracuje jako hasiči, vojáci či policajti, většina lidí vykonává běžná, obyčejná zaměstnání. A když mají štěstí, je to současně i jejich povolání, kdy se profese určitě vykonává snáze.

 

Každopádně ať už je pro nás zaměstnání současně i posláním a koníčkem nebo nikoli, určitě by bylo lepší, kdybychom dobré a zvláště pak špičkové vykonávání profese dokázali ocenit. Neměli bychom takové lidi posílat do profesního důchodu jen proto, že se jim nedokážeme vyrovnat.

 

Ono to je sice snadnější, než na sobě zapracovat a pořádně zabrat, ale zas na druhou stranu jen ten, kdo svou profesi dělá s láskou, může i ve vysokém věku třeba elegantně kroužit po ledové ploše a slyšet zasloužený potlesk.

 

Odkaz na virtuální památník: http://www.lidovky.cz/pieta-za-padle-vojaky.aspx?cmd=done

 

Video a text od George (ve slovenštině):

https://www.youtube.com/watch?v=Z9ksPXmuLDU

 

Boli dvakrát olympijskí víťazi a štyrikrát majstri sveta, majú viac zlatých medailí než ktorýkoľvek iný známy krasokorčuliarsky pár. Spoločne získali celkom 19 medailí. Sú to neuveriteľní športovci, sú ikony.

Ludmila Belousova a Oleg Protopopov vyrástli v bývalom Sovietskom zväze.  Stretli sa náhodou v roku 1954 a zistili, že spoločne môžu  tvoriť perfektný tím, a to ako profesionálne tak aj súkromne. Vzali sa o tri roky neskôr, v roku 1957. 

Ludmila a Oleg získali svoje prvé zlaté medaily na zimných olympijských hrách v roku1964. Vo veku 32 a 35 ale pokračovali  a získali zlatú medailu  na olympijských hrách v roku 1968, čo je jeden z najstarších šampionátov v histórii krasokorčuľovania. Boli pripravení obhájiť svoj titul na ZOH 1972. Sovietsky zväz im však nedal povolenie súťažiť s odvolaním sa na ich vek, a naliehal na pár prejsť do koučovania. Keď nič iné nezostávalo, Oleg a Ludmila prebehli do USA a nakoniec do Švajčiarska, kde pokračovali na profesionálnej scéne. 

Vo veku 78 a 82, Ludmila a Oleg si delia svoj čas medzi Lake Placid, NY, Švajčiarsko a Havaj, kde sa tešia z potápania, jazdia na bicykloch a  samozrejme robia to, čo vedia najlepšie - korčulujú. 

Ludmila zverejnila tajomný dôvod úspechu svojho 56 rokov trvajúceho manželstva: "Tajomstvo je veľmi jednoduché – Sme vždy v chladničke, rovnako ako mrazené ovocie," povedala.


Sdílet

 

Komentáře   

 
0 #5 Vave 2014-07-26 11:14
Cituji Inka:
Vojákům a hrdinům se dostává úcty. Hrdinům normálního života jen tehdy, jestliže někdo to jejich hrdinství zmedializuje. Každé povolání s sebou nese určitou míru nebezpečí, to vojenské vysokou. Mám to trochu jako Beda, pro mne jsou větší problém ty sestřelené děti než ti vojáci

Mně je těch sestřelených také hrozně moc líto. Ale Beda psala "nevím jestli je to úměrné tolik oplakávat pět, když např. v tom letadle jich zahynulo tři sta..." Mně prostě naskakuje analogie se zřícenými dvojčaty. Je hrozné, že tam zahynulo tolik lidí. Je mi to moc líto. Ale úctu mám k těm hasičům, kteří jim tam šli na pomoc.
Jinak samozřejmě, oběti či hrdinové, vždycky budou někomu moc chybět a je to svým způsobem ztráta pro nás všechny.
Citovat
 
 
0 #4 Inka 2014-07-25 11:09
Vojákům a hrdinům se dostává úcty. Hrdinům normálního života jen tehdy, jestliže někdo to jejich hrdinství zmedializuje. Každé povolání s sebou nese určitou míru nebezpečí, to vojenské vysokou. Mám to trochu jako Beda, pro mne jsou větší problém ty sestřelené děti než ti vojáci
Citovat
 
 
0 #3 Beda 2014-07-24 22:06
Cituji Vave:
cestující v letadle zahynuli vlastně náhodně. Nešli do žádného konfliktu

No právě... o to mi to přijde horší :sad:
Citovat
 
 
0 #2 Vave 2014-07-24 17:54
Cituji Beda:

S těmi vojáky mám já osobně tak trochu problém... Teda vlastně ne problém, jistě zaslouží úctu, zmařený život (zejména mladý) je neštěstí, jen - nevím jestli je to úměrné tolik oplakávat pět, když např. v tom letadle jich zahynulo tři sta...

Tady cítím největší rozdíl v tom, že cestující v letadle zahynuli vlastně náhodně. Nešli do žádného konfliktu, jen byli ve špatnou chvíli na špatném místě. Kdežto naši (i jiní) vojáci šli dobrovolně na nebezpečnou misi. A myslím si, že to zdaleka nebylo jen kvůli penězům. Proto ta úcta. - takhle to alespoň vnímám já.
Citovat
 
 
0 #1 Beda 2014-07-24 17:38
Tento pár si pamatuju, i když já už víc později jejich následovníky, Rodninovou se Zajcevem, kteří se drželi na špici taky neuvěřitelně dlouho.
S těmi vojáky mám já osobně tak trochu problém... Teda vlastně ne problém, jistě zaslouží úctu, zmařený život (zejména mladý) je neštěstí, jen - nevím jestli je to úměrné tolik oplakávat pět, když např. v tom letadle jich zahynulo tři sta...
Ale to je jen pohled zvenčí a jsou to jen čísla, kdyby zahynul jediný člověk a byl to můj blízký, bude to pro mě "důležitější" než padesát jiných. Je to všechno hrozně složité :sad:
Citovat
 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

květen 2022
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes112
mod_vvisit_counterVčera208
mod_vvisit_counterTento týden1198
mod_vvisit_counterTento měsíc9016
mod_vvisit_counterCelkem675307

Online: 6
Vaše IP: 34.204.174.110
Dnes: Kvě 28, 2022

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 20 

Přihlášení