Tisk

Stálo to za to (23.6.2011)

 

Asi je málo chvil hezčích než ty, kdy se člověk ohlédne zpátky na vynaložené úsilí, stržené mozoly, zaťaté zuby, vyroněnou krev, pot a slzy, jakož i na všechna další utrpěná příkoří, a s oprávněnou pýchou a uspokojením si řekne „Stálo to za to“. Samozřejmě mám teď na mysli především svou novou koupelnu a záchod, ale kupodivu se toho našlo víc, než právě skončená rekonstrukce.

 

Člověk má s postupujícím věkem tendenci si říkat, že to či ono dělat a měnit nemá cenu, že už to vydrží a že ty komplikace za to nestojí. Občas je to i pravda, věci, které jsme v nezralém mládí považovali za nesmírně důležité až nezbytné, časem ztratily na váze, ale někdy naopak naše lenost a pohodlnost odmítá i něco skutečně přínosného. Je čím dál těžší tohle rozlišit, zatnout zuby a říct si: do tohoto jdu, tohle přece potřebuju, tohle musím sám pro sebe udělat.

 

Blíží se konec školního roku a ve sborovnách probíhají konference. Asi by neškodilo si taky takovou malou konferenci udělat, sám pro sebe. Pevně věřím, že každý z nás najde něco, co dokázal, u čeho si bude moct říct „stálo to za to“. Ať už je to úspěch ve studiu, zahraniční stáž, nějaká životní změna, vyjasnění vztahů nebo „pouze“ revize dávno zapomenutého šuplíku. A proto si taky každý z nás určitě může napsat na vysvědčení velikou jedničku.

 

Pamatujete? S takovým vysvědčením se to běželo po chodníku! Na zmrzlinu, pochlubit se babičce a potom rovnou do prázdnin. Tak ať se vám běží lehce!

 

(Náš Zvířetník, 23.6.2011)

http://naszviretnik.net/2011/06/23/105x148-stalo-to-za-to/


Sdílet