Tisk

Solidarita 19.5.2011)

 

Za horama za dolama, dávno již tomu, milé děti, mívala jsem velikost 36 nebo 38. Respektive 36 a 38, podle toho, jakou část těla jsem chtěla obléknout.

 

Když jsem pak u pokladny platila za titěrnou sukýnku stejný obolus jako paní, která si odnášela květovaný stan, bylo mi to přinejmenším líto. Vždyť na mé hadříky se spotřebovalo o hodně méně látky, nití, gumiček, zipů a lidského potu, než na ty větší! Cítila jsem se velmi ukřivděně a na svět vůkol jsem zahlížela okem nevlídným. A stejné je to s botami, odjakživa mám velikost 36. I laik prostým okem vidí, že bota je o dost menší než jednačtyřicítka. Ovšem stejně tak dobře vidí, že je cena stejná. Opět ústrk!

 

Ano, objevila jsem časem, že oblečení v zásilkových službách je cenově odstupňováno podle velikostí, ale já jsem na zásilkové služby příliš zbabělá. To se totiž musí dělat profesionálně, jako sport - vidím to u kolegyně a její maminky. Ony si neustále objednávají velké balíky obsahující nejméně šest, lépe osm kousků oblečení. Doma vše vyzkouší, vyloví jednu dvě perly, většinu pošlou zpátky a žádají vrácení peněz. Je těžké rozeznat, kdo komu vlastně v danou chvíli dluží; navrhovala jsem jim, ať dělají se zásilkovým domem zápočty, ale prý to nejde. To já jsem si během let asi třikrát objednala kousek oblečení, ale když přišlo, shledala jsem, že není ani tak krásně barevné, ani kvalitní, jak se jevilo na obrázku, nehledě na to, že té slečně sedělo, kdežto mně ne. Možná kdybych se pochlapila a rozmáchla jako kolegyně, že bych taky něco pořádného získala.

 

Ale ono už vlastně není potřeba. Jak čas běží, začíná se mi dostávat spravedlnosti. Už se mi cena oblečení v mé velikosti nezdá tak neúměrná. A když čas poběží stále stejně dál, konečně si začnu užívat květovaných stanů. Solidarita je přece báječná věc!

 

Ovšem – až na ty botičky.

 

(Náš Zvířetník, 19.5.2011)

http://naszviretnik.net/2011/05/19/105x148-solidarita/


Sdílet