VAVE - USAZENINY

Přijela pouť (24.3.2011)

Kromě kytiček v zahrádkách, rukavic v kapsách a důlků na kuličky, vytočených patou v měkké a sluncem prohřáté půdě, byly za mého dětství neklamným znamením jara houpačky, kolotoče a střelnice, které se náhle objevily v proluce na náměstí. A později, když se tam začalo stavět nákupní středisko a hotel, konala se „pouť“ pod náměstím, na place u sokolovny. Píši pouť v uvozovkách proto, že ve městě na kříži vlastně o žádnou pouť spojenou s oslavou nějakého svatého patrona vůbec nešlo, ale vždycky se tomu tak říkalo.

V šedivosti všedních dnů a tesilových sukní byla pouť gejzírem barev a hudby a také závanem neznámého a tajemného světa. Lidé z maringotek vypadali jinak a mluvili jinak. Peníze za houpačky a kolotoče často vybíraly děti jen o málo starší než my, byly opálené, vždycky měly v ústech žvýkačku a na sobě nevídaná barevná trička s obrázky. Ženy ve střelnicích měly hluboké výstřihy a v ústech nebo v dlani diabolky; dětem nabíjely vzduchovky samy, mládencům a mužům pečlivě odpočítané broky přisunuly spolu se vzduchovkou. U střelnic jsem dokázala stát celé hodiny, až nakonec jsem se taky odhodlala.

Většinou jsem střílela jen na růže nebo na opičku na gumičce, a jen málokdy jsem měla tolik peněz, abych si mohla zkusit střelbu na válečky nebo se dokonce pokusit o panenku Twigy na dvanácti špejlích. Vždyť mi musely zbýt nějaké peníze na houpačky – na kolotoč ne a už vůbec ne na řetízák! Ale houpačky a cukrová vata, žlutá nebo červená, a štěstí v papírovém sáčku a prstýnek s kamínkem a prohlídka strašidelného zámku, na to všechno mi muselo zbýt, a na zítřejší den také.

Přijela pouť a s ní jaro a zvláštní radost a neklid, který si i po těch letech dokážu dobře vybavit. A nejen to, můžu si ty pocity znovu prožít, když se zase opřu o pult v maringotce a budu si dlouze vybírat růži, kterou vystřelím Tádovi, aby ji mohl dát mamince. Nebo když si budu hlídat to nejlepší autíčko na autodromu, a když zastaví, honem k němu budu utíkat, aby mi ho někdo nesebral.

Už se moc těším na Tádu a na víkend – na place u naší pošty je totiž pouť, a já už zase na ni můžu chodit.

(Náš Zvířetník, 24.3.2011)

http://naszviretnik.net/2011/03/24/105x148-prijela-pout/