VAVE - USAZENINY

Jak víla Netřebka škobrtla o vrch Oškobrh

Sluníčko bylo rozvrkočené už od rána. Mravence lechtalo na patách tak, že z toho museli běhat nahoru dolů po mraveništi, sedmikráskám přidalo dalších sedm krát sedm krás, až jim z toho šly hlavinky kolem, a vílu Netřebku poňoukalo tu do kroku, tu do skoku. Když už třikrát obtančila svůj rybníček, začala vyskakovat výš a ještě výš a ještě výš, až najednou byla dočista ve vzduchu. Tam se do ní opřel rozverný strýček Větříček, a že byla lehoučká, jak už víly bývají, najednou letěla nad polem a pak nad potokem a zas nad dalšími poli, daleko předaleko.

Jak víla Netřebka měla divoký spaní

Pořádný sníh a mráz stále nepřicházel a víla Netřebka ve svém domečku měla divoký spaní. Mlela sebou ze strany na stranu, protože se jí zdálo, že si vyběhla jako vždycky zkontrolovat, co se děje na polích a jestli obilí, slunečnice i sladká řepa zdárně rostou. Ale ouha, najednou musela hodně brzdit, jelikož – mankote šmankote – místo pole se před ní rozprostíral do široka do daleka ukrutně obrovitánský rybník. A na něm se dělalo jedno kolo vedle druhého, to jak kapři vystrkovali z vody hlavy a mlaskavě volali jeden přes druhého na zkoprnělou vílu Netřebku: Dej mi hubinku! Ne, mně hubinku dej! I kdepak, mně ji dej, hubinku dej!

V kraji víly Netřebky, aneb Rok na Poděbradské rovině

Zlí jazykové tvrdí, že víla Netřebka byla vymyšlena jen proto, aby se mohla vybudovat nová naučná stezka poblíž obce Netřebice ve Středočeském kraji. Ale já věřím, že víla Netřebka existuje. Vypadá úplně stejně jako víla Amálka a mluví stejně roztomilým hrzánovským hláskem. Jen vlasy má černé a lesklé jako zdejší půda. V letošním roce se projdeme v jejích stopách nejen po místní naučné stezce, ale zavítáme i do míst, která má ráda a o kterých doufám, že je objevím. A sem tam se podíváme i někam úplně jinam podle toho, kam mě letošní cesty zavedou.