VAVE - USAZENINY

Jak víla Netřebka nemohla najít svého motejla

Dny se krátily a prosluněné jásavě barevné dny přešly do podzimní chladné zamženosti. Stromy byly čím dál holejší a ve větru se ohýbaly až do pasu a čím dál častěji byla ráno na trávě jinovatka. Ba i pár vloček sněhu se objevilo ve vzduchu, a i když na zem snad ani nedopadly, víla Netřebka si pomyslela, že zima už je za dveřmi. Ostatně, i kdyby toho všeho nebylo, stačilo se podívat na motejla, který se začal chovat čím dál zimněji.

Říjen

Za celoroční trpělivost a vstřícnost věnuji říjnovou pohádku šéfredaktorce Zvířetníku. Lika dostala možnost si zvolit, o čem pohádka bude. Co si přála, to uvidíte v podtitulu pohádky.

Jak víla Netřebka děti povodila kolem dokola

Jednoho rána víla Netřebka otevřela v pomněnkových peřinkách své pomněnkové oči, ale hned je zase rychle zavřela. Jauvajs, jauvajs, hekla si napoprvé i napodruhé, a vystrčila z pod peřiny nohy. Podívej, motejli, jak se mi na nohou kroutí palce! Mankote, že ono už bude září? To já podle kroutivých palců poznám hned, povzdychla si a šla se podívat z okna ven, jestli se neplete a jestli tu září opravdu je. A protože vílí znamení skoro nikdy neklamou, září tu opravdu bylo a navíc se tvářilo studeně.

Jak se víla Netřebka po čertech pěkně vytancovala

Bylo horko a ještě větší horko a nepršelo už celé týdny. Louky nebzučely čilým ruchem, jak by tomu v létě mělo být, protože na nich nic nekvetlo, všechna tráva byla uschlá. A špatně by to dopadlo s nenasytným kohoutkem, jestliže by našel jadýrko. I kdyby všichni zúčastnění byli ochotní a i kdyby si byla slepička nožky uběhala, studánka by vodu nemohla dát. Na samém dně by možná našla sotva loužičku vody, která by rozhodně nebyla křišťálově čistá.