VAVE - USAZENINY

Jak se víla Netřebka vrátila zpátky

Obilí okolo oázy víly Netřebky bylo sklizeno o dobré tři týdny dříve než obvykle, takže víla Netřebka neměla co na práci. Motejl odletěl na pravidelný letní motýlí sněm, který se konal na vrchu Oškobrh, a tak víla Netřebka měla dlouhou chvíli. Vysmejčila domeček a udělala do zásoby malinovou limonádu. Chvíli se houpala v křesle a pak v trávě hledala čtyřlístky. Těch tam bylo, že nemělo smysl hledat dál. Přepočítala okvětní lístky na několika kopretinách a vždycky jí vyšlo, že má. A co teď? Nedá se nic dělat, pomyslela si víla Netřebka, budu muset vyrazit na výlet, nebo tady z toho poklidu dostanu vílí kopřivku. A až se vrátí motejl, budu celá červená a ošklivá. To mu přece nemůžu udělat, jak by k tomu chudák přišel?, řekla si víla Netřebka šlechetně a šla zavolat na strýčka Větříčka.

Jak víla Netřebka motejlovi vyprávěla

Všechny louky rozkvetly, a protože v dnešní době je o motýly nouze, lítal motejl od jednoho květu ke druhému na dvě směny. Křídla měl celá unavená a víla Netřebka mu je každý večer natírala hojivým mazáním z rosy a nektaru, i když sama měla práce tolik, že na své obvyklé dovádění neměla ani pomyšlení.

Jak víla Netřebka dokázala vyléčit bolavá srdce

(pohádka nejen pro Leu a Maria)

Přišel květen a motejl byl na roztrhání a víla Netřebka na tom nebyla jinak. Všechno kvetlo, rašilo a rostlo přímo před očima, a i když oba vstávali za rozbřesku a do svého domečku se vraceli až se soumrakem, tolik měli práce. Sotva se pozdravili, rychle se umyli a ještě než došli do postýlky, už oba spali. Jednou ráno ale povídá motejl Vílo Netřebko, já ti mám asi mněňák, že ani křídlama nemůžu hejbat a u srdce mě bolí. A opravdu, jeho křídla se pohnula jen maličko, a co hlavně, byla celá šedivá a smutná, jen sem tam zůstal sotva žďabínek bývalé barvy, a motejl jen seděl a vzdychal, až se kachny na rybníčku polekaly.

Jak víla Netřebka spadla do kanálu

Udělalo se teplo až horko a motejl byl pořád v práci. Víla Netřebka měla ve svém domečku naklizeno, ba i celá oáza byla krásně vymalovaná dozelena novými listy a domodra jasnou oblohou. Včelka Máňa byla také v kalupu a víla Netřebka se začala trošičku nudit. Už i zkontrolovala svá pole v okolí. Většinou všude klíčilo obilí, tak byla spokojená, protože s řepkou a hladovými srnkami bývalo plno starostí.