VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Email Tisk PDF

S Ankou na vodě – Berounka 2005

 

Když jsme se v červenci rozhodli jet po několika letech na vodu, jásala jsem si: konečně budu mít tolik zajímavých až úchvatných zážitků s Ankou, takže po návratu si jen na chvilku sednu, všechno popíšu, přilepím několik neméně zajímavých až úchvatných fotografií a pošlu to do Zvířetníku. Tím si jako bývalý grafoman splním svůj sen a také konečně splatím svůj dluh se slíbenými, leč neposlanými fotkami.

 

Celá čtyřdenní akce byla pro Anku premiérová: poprvé měla jet na lodi a spát ve stanu. To Píďulka bývala ostřílený vodák a kempíř! Na vodě s námi byla asi pětkrát a okusila jízdu na nafukovacím kajaku, raftu i na stařičké a vetché laminátce. A většinou s námi byla i její sestřička Ťapka se svým páníkem, nejlepším kamarádem mého syna, kterého jsem si už dávno „adoptovala“ za synovce. To byla dvojka! Kluci samozřejmě také, ale teď mluvím o čubinách, černých a krásných míšenkách kokra s pudlem, měkce vlnitých a s vlajícím ocáskem. Na raftu sedávaly vedle sebe na přídi a Píďa štěkala do ohluchnutí na všechno, co se okolo hýbalo a šplouchalo, zatímco Ťapka tiše odkapávala a čekala na to nejnevhodnější místo, kde zase skočí do vody. To Píďa vystupovala z lodi, jen pokud jsme se neopatrně přiblížili ke břehu, nejlépe porostlému dvoumetrovými kopřivami, a dlouze se nechávala přemlouvat k návratu. A v kempu si vždycky vymezily teritorium a pokud ho nějaký nedbalý vodák patřičně nerespektoval, vyřítily se ze stanu, kde do té doby klidně spaly, a ze dvou metrů mu spílaly a my jsme se neustále někomu omlouvali. Nebo ten Píďulčin zvyk lehat si do vyhaslého ohniště, kolikrát jsme jen museli vysvětlovat kolemjdoucím, že jsme si ji tam neodložili před přípravou večeře. Fantastická taky byla její fixace na loď, ačkoli moc nestála o to na ní být. Jak jsme ráno začali balit a nosit bagáž ke břehu, vlezla si do ní, nejspíš ze strachu, abychom ji tam snad nezapomněli. A když občas sjížděl nějaký jez muž sám, vrhala se do vody za lodí, bez ohledu na to, že já, jí uznávaný vůdce smečky, jsem zůstala na břehu. A když jsme s nimi byli naposled na vodě, měli jsme půjčené ty šílené laminátky a Píďa si o loď odřela přední packy do krve, a tak když jsme šli večer do hospody na fotbal – zrovna bylo nějaké MS – na střídačku jsme ji nesli pět kiláků tam a zase zpátky, jednadvacet kilo v rukou.

 

Všechny tyhle a mnoho dalších vzpomínek mi táhly hlavou, když jsem balila věci a chystala ústroj, kterou účastníkům akce Berounka 2005 předepsal můj povedený švagříček, totiž elegantní klobouk a kravatu. A protože my, Pražská sekce, musíme být vždy dokonalí, doplnila jsem svůj černý manšestrový beztvarý čepec fialovou puntíkatou mašlí, pastelovou kostičkovanou košilí, pastelovými proužkatými kalhotami, puntíkatým motýlkem a puntíkatými ponožkami – jen ten červený nos mi chyběl. Olysalý plsťák mé drahé půle jsem vytvarovala a pošila dolary (bohužel jen látkovými) a našla stařičkou bílou bíle vyšívanou košili. K tomu jsme přidali kravatu, kapsičkovou vestičku a kalhoty a Texasan byl na světě. Pro Anku jsem vyrobila námořnické pruhované tílko a taky námořnické triko „s dlouhým rukávem“ a puntíkatý šáteček. To samozřejmě vyžadovalo mnoho zkoušení, neboť výchozím materiálem bylo dětské oblečení, které jsem zakoupila v sekáči. A nastalo první (před)vodní překvapení, protože naše splašená Anička byla velmi trpělivým modelem a nechala si donekonečna navlékat a zase svlékat moje bláznivé nápady.

 

Kostýmy byly připraveny a mohl nastat den D. V pátek navečer jsme dorazili k Dolanskému mostu a zjistili jsme, že na louce, snad kvůli špatnému počasí, bude spát jen naše patnáctičlenná výprava, spousta myší a ještě pár dalších otužilců. Anku to nadchlo a celý večer strávila tím, že ve svém teplejším tričku vyhrabávala myši a pak se chodila koupat, takže ještě před výjezdem se jí ho podařilo vyřadit ze svého šatníku.

 

Tu mrtvou myš jsem našla první já a odkopla jsem jí, ale zřejmě ne dostatečně daleko. Anka ji samozřejmě za chvíli našla taky, chvíli s ní běhala a nakonec ji – přes mé protesty – přede všemi snědla. Fuj! Taková ostuda! Možná že kvůli mým výčitkám nebo proto, že myše opravdu nejsou její obvyklou potravou, ji po půl hodině naštěstí vyvrhla, a když druhý den po ránu sama jednu živou ulovila, dala si velký pozor na to, aby ji při běhu, kdy ji nesla v hubě za ocásek, náhodou nespolkla. Když jsem Anku při tom pozorovala, přemýšlela jsem, zda mezi jejími neznámými a jistě velmi barvitými předky nebude také nějaký kočičák.

 

Pak jsme balili a když jsme si všichni vyvrkli nějakou tu nohu v dírách, které tam Anka vykutala, naskákali jsme do lodí a odrazili. My jako zkušení vodáci jsme odrazili jako první (jako zkušeným nám byl též do raftu svěřen těsně předškolní plavčík se svým roztomilým a nepraktickým tatínkem), a když se nám podařilo vylovit okamžitě ztracené plavčíkovo pádlo, uvědomila jsem si, že přesto něco není v pořádku. Anka! Nemáme Anku! Doteď nejsem schopná přijít na to, jestli z raftu ještě před odrazem vystoupila, nebo jestli jsme ji v tom kolektivním mumraji vůbec nenalodili, a doteď se za to hluboce stydím a vím, že mám za to někde nahoře pěkně tlustou černou čárku. Samozřejmě to trvalo jen mžik, než jsme se vrátili a vykulenou Anku šoupli do raftu. A nakonec to možná bylo k něčemu dobré, protože Anka sice stejně jako kdysi Píďa nebyla z lodě nadšená, ale díky tomuto zážitku bleskurychle pochopila princip vodního putování, a vcelku v pohodě se nechala do raftu po každé zastávce vkládat. Říkám vkládat, protože do něj nikdy nenastoupila sama, vždycky tu mokrou a někdy i zmazanou potvoru musel někdo vzít do náruče a do lodě vložit. Ještě na té první trase se jí podařilo spadnout? skočit? do vody a nám se podařilo ji vylovit – pak už si vždycky dávala veliký pozor a když se chtěla při jízdě napít, utvořila ze sebe nekonečně dlouhého přilnavého psa.

 

A pak vlastně už nic. Andulka neštěkala, nekoupala se za jízdy ani nevyskakovala na břeh. Na tábořišti nelezla do cizích stanů a na nikom nežebrala ani nekradla jídlo jako to dělávala Píďa. V hospodě si očuchala terén a pak se stala neviditelnou – zalezla pod stůl a vylezla jen, aby mě doprovodila na záchod. Zkrátka byla tak fantasticky poslušná a hodná a dojemná, že ani není o čem psát.

 

Za zmínku stojí jen její bázlivá, komicky couvací exkurze za labutí rodinkou; takovou dobu jí trvalo, než se dopracovala na dva metry ke břehu, u kterého labutě snídaly vyžebrané rohlíky, a takový mžik to byl, když ji pan labuťák potupně zahnal až do stanu. Stan byl pro Anku tou naprosto nejlepší věcí z celé dovolené. Vždycky když jsme přirazili ke břehu a začali vynášet věci, začala nás Anka a náhle se spustivší déšť popohánět ke spěchu. Ale protože jsme si letos pořídili nový dvouplášťový stan, kde je vnější část obludně velká kvůli obludně velké předsíni a musí se do ní nastrkat dvě tyčky a celé to propojit s vnitřní částí, nebylo to tak jednoduché. A zcela jistě nám nepomáhalo ani to, že Anka běhala po ležícím stanu a úpěnlivě hledala vstupní otvor. Když se nám pak konečně podařilo vztyčit vnitřní boudičku a já jsem dovnitř dala Ance její fleecovou deku, úlevně se na ní natáhla a neotevřela ani oko, i když jsem okolo ní vybalovala a občas ji celou věcmi zaházela.

 

Jestli jsem zklamaná, že skoro nemám o čem vyprávět? Ne, ani trošičku! My jsme se totiž na té vodě tak nějak více poznaly a sblížily a můžu dát ruku do ohně za to, že Anka je ta nejmilejší, nejhodnější, nejkrásnější a nejroztomilejší psí holka na světě. A navíc mám pocit, že tento dojem je vzájemný.

 

 

(Zvířetník na Neviditelném psu, 12.8.2005)


Sdílet


 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

prosinec 2021
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes87
mod_vvisit_counterVčera249
mod_vvisit_counterTento týden1167
mod_vvisit_counterTento měsíc633
mod_vvisit_counterCelkem616337

Online: 5
Vaše IP: 52.205.167.104
Dnes: Pro 03, 2021

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 25 

Přihlášení