VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Úvodní strana Tvé přání budiž vyslyšeno
Email Tisk PDF
seznam článků
Tvé přání budiž vyslyšeno
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
Strana 6
Strana 7
Strana 8
Strana 9
Strana 10
Všechny strany

 

3.

 Čím blíž byl Ntai-Si II centrálnímu dispečinku, tím víc se na zemi povalovalo RD karet, až nakonec před vchodem do místnosti narazil na několik otevřených, napůl vysypaných krabic, do kterých se karty ukládaly. Pomyslel si překvapeně: Peter do těch krabic musel snad kopat, to jinak není možný! Buď trénoval na mistrák v galafotbalu, nebo se pěkně vztekal. Při té představě se nahlas rozesmál. Živě si vzpomněl na svá elévská léta u Stonea, přezdívaného Hurikán Peter.

 Jasně, že se vztekal, ale proč? Práce operátorů na řídících střediscích byla vcelku nudná, rutinní. Ntai si už mnohokrát říkal, že na údržbu center v zaběhaných sektorech, mezi které TS-18-AM-6-O rozhodně patřil, by stačila dvoudenní návštěva technika, dejme tomu jednou za půl roku. Ale vedení trvalo na nepřetržitých, čtvrt roku trvajících směnách. Nakonec, proč ne – kdyby se přešlo na tento systém, on by přišel o slušně placenou práci, která mu umožňovala prakticky veškerý čas trávit po svém.

 Když Ntai konečně vstoupil do centrálního dispečinku, pochopil, že tentokrát jeho služba nebude rozhodně nudná. A s tím volným časem že to asi bude všelijaké. RD karty v krabicích i volně byly všude, stejně jako nekonečné tiskové sestavy, plné obludných rovnic. Rychle přelétl zrakem stěnu poskládanou z monitorů, ale všude spořádaně naskakovaly v pravidelných intervalech sloupce čísel a písmen. Všude, až na obrazovku v levé dolní části stěny. Na ní se vlnila nekonečná, barvy měnicí spirála, oznamující totální kolaps Projektu ZO na planetě Linora.

 Ntai nechápavě zavrtěl hlavou. Kdyby střídal nějakého moulu začátečníka, prosím, ale Peter že by … Ačkoli, v životě nikdy nikdo neslyšel, že by porucha na některém řídícím středisku vedla až k objevení spirály. Je to rozhodně záhada. No, on se rozhodně nenechá vyvést z klidu, dokud nebude mít víc informací.

 Zamířil do kabiny určené jako ložnice operátorů, kupodivu vzorně uklizené, a odložil si tam svůj vak i knihu, kterou mu předal Peter. Potom si zašel do kuchyňky. Ta byla, až na pár náhodně zatoulaných karet, také celkem v pořádku, Ntai si naložil servírovací stolek jídlem a pitím a převezl si ho do ložnice. Zaparkoval ho těsně vedle svého lůžka, na které se pohodlně uvelebil, a nedočkavě otevřel ručně psanou knihu. Na první straně byl velký nápis Palubní deník, díl VI. Přísně neoficiální verze. Pouze pro operátory!!! Pod tím ještě většími písmeny, odlišným rukopisem: Zápisy nejsou povinné, ale pište všichni! Níže na stránce pak bylo připsáno: Četba na vlastní nebezpečí. A úplně dole: Rábůne, ty starej vole, dík za stránky 245-261! Navždy změnily můj život. Zešílel jsem! R.-Li. Na pravém okraji, shora dolů, bylo vmáčknuto: Ať žije papír! Ať žije tužka! Ať žiju já!

 Ntai se zazubil. Tyhle operátorské deníky, to byl báječný vynález. Nikdo už dnes neví, kdo založil první, ale rozhodně se po operačních střediscích rozšířily doslova kosmickou rychlostí. V nudě a stereotypu dlouhých směn ze sebe operátoři dokázali vykřesat to nejlepší, a tak jednotlivé deníky byly neopakovatelnou směsicí povídek nejrůznějších žánrů, ilustrací a kreseb, vtipů i filosofických úvah, útržků životopisů i zajímavých a velmi neučesaných komentářů o dění v příslušném sektoru; to samozřejmě jen tam, kde ještě něco zajímavého k pozorování bylo. Ntai se občas zamýšlel nad tím, zda vedení o denících doopravdy neví nebo se jen tak tváří. Ale nakonec, byla to nevinná zábava a pomáhala operátorům přežít úmorné služby v relativně dobrém duševním zdraví. A pak, v nejstarších denících se dala nalézt spousta informací o jednotlivých planetárních systémech a o problémech při zavádění Projektu ZO. Při troše dobré vůle se deníky daly považovat za učebnice historie pro operátory.

 Ale ta teď Ntaie-Si II vůbec nezajímala. Potřeboval se naopak dozvědět něco o posledních událostech na této stanici. Nalistoval si začátek zápisů psaných známým Peterovým rukopisem. Pod datem 25-tei-7053 NGČ byla obvyklá úvodní Peterova karikatura sebe sama sedícího sklesle na hromadě krabic a pod kresbou popiska: Bože! Do jaké prdele jsi mě to zase poslal! Ntai se potěšeně ušklíbnul a pomyslel si, že před třemi měsíci byl Peter rozhodně v dobré psychické formě.

 

4.

 Abrat podal svitek Ar-Suhírovi a řekl mu: „To je Nebeský Nekonečný Kodex. Čti.“ Ar-Suhíra lehce svraštil obočí při zaslechnutí podivného a neznámého názvu. Potom opatrně rozvinul křehký svitek a zřetelně vyslovil: „Nečiň jinému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě.“

 Nejvyšší se pousmál nad mladíkovým výrazem; stejně tak se musel tvářit téměř před padesáti lety on, když mu Rab-Ašan dal přečíst stejná slova. Jak jednoduše a obyčejně napoprvé zněla a jak hluboký byl jejich smysl! Ale k tomu došel on sám až po mnoha a mnoha letech. Proto byl Kodex určen pouze prvnímu Vyvolenému a Zasvěcenému a po něm ostatním Nejvyšším, pro řadové věřící byl rozveden do jednotlivých příkazů, kterým se říkalo Sedm článků dohody.

 Nezabiješ. Nepokradeš. Nepojmeš krev své krve. Neublížíš bližnímu svému skutkem ani myšlenkou. Neoklameš. Nepojíš zakázaných rostlin ni zvířat. Nezapomeneš.“ Abrat si uvědomil, že jednotlivé články vyjmenoval nahlas a že se k němu Ar-Suhíra přidal. Laskavě se na něj usmál a pokynul mu, aby odložil svitek zpátky na stůl a aby opět naplnil prázdné číšky.

Po chvíli mlčení se napil a obrátil se na svého žáka: „Asi se ptáš, jak Nebeský Nekonečný Kodex souvisí s Archou, o které jsem Ti slíbil vyprávět.“ Ar-Suhíra přikývl. O Kodexu slyšel dnes poprvé a o Arše věděl jen to, co všichni: že je to prastarý kultovní předmět, uložený v jejich klášteře, o kterém se dlouhá staletí soudilo, že je nenávratně ztracen. Této skutečnosti začali věřící v nedávné době připisovat to, že jejich modlitby přestaly být vyslyšeny, a otázky, zprvu jen šeptané, co že vlastně kněží s Archou provedli, se stávaly čím dál důraznější. Nakonec pod jejich tlakem před týdnem Abrat vydal prohlášení, že Archa se stále nachází na Vysoké Hoře. A nastalo nevyhnutelné. Věřící se jednotlivě i po celých obcích vydali ke klášteru, aby se přesvědčili na vlastní oči o její existenci a aby vyslovili své prosby přímo před Archou, když modlitby, prováděné již po generace kdekoli, přestaly být účinné.

 Abrat tiše sledoval tok myšlenek svého učedníka. „Ano, Ar-Suhíro. To všechno je pravda. Ale nic to nevypovídá o souvislosti Archy s Kodexem, o jejich síle ani o tom, jak jsme k těmto předmětům přišli.“ Nejvyšší upil ze své číše a skoro zašeptal: „Tak poslouchej …“

 



 

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

srpen 2018
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes145
mod_vvisit_counterVčera663
mod_vvisit_counterTento týden808
mod_vvisit_counterTento měsíc13246
mod_vvisit_counterCelkem320340

Online: 10
Vaše IP: 54.80.93.19
Dnes: Srp 21, 2018

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 27 

Přihlášení