VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Úvodní strana Tvé přání budiž vyslyšeno
Email Tisk PDF
seznam článků
Tvé přání budiž vyslyšeno
Strana 2
Strana 3
Strana 4
Strana 5
Strana 6
Strana 7
Strana 8
Strana 9
Strana 10
Všechny strany

 

Tvé přání budiž vyslyšeno

 

1.

 Kliďas Ntai-Si II netrpělivě čekal, až se dveře přechodové komory syčivě otevřou. Po měsíc trvající cestě na lodi Lukar ve společnosti několika desítek dalších operátorů, jejichž obličeje si ani nestačil zapamatovat, protože téměř denně někdo vystoupil a jiný zase nastoupil, se těšil na setkání se svým bývalým školitelem Peterem Stonem. A také na následný klid, na tři měsíce báječného klidu, kdy si bude číst, spát a hrát galašachy; není vyloučeno, že tentokrát porazí toho mizeru Rolinga a hlavně nepřekonatelného Karpa-Li.

 Konečně se dveře otevřely, ale namísto očekávaného závanu vůně, hudby a světla se Ntaiovi naskytl výhled do velmi chabě osvětlené chodby, na jejíž podlaze se tu a tam leskly poházené RD karty. Ntai se opatrně prosmýkl nízkým otvorem, postavil své zavazadlo na zem, přitiskl se ke stěně a udělal několik ostražitých kroků směrem k centrálnímu dispečinku. Zdálo se mu, že slyší přibližující se tlumené mumlání a funění. Náhle se zpoza rohu vynořila postava a Ntai se uvolněně rozesmál: „Hej, Petere! Co děláš? Skoro jsi mě vyděsil!“ Ale smích mu zamrzl na rtech, protože Peterův obličej byl našedlý a rysy měl strhané. Unaveně se protáhl kolem Ntaie, křečovitě se pousmál a lehce mu poklepal rukou na rameno. „Kamaráde, je mi líto, že to odneseš zrovna ty, fakt. Ale v životě jsem nečekal na nic tak netrpělivě jako na tohle střídání. Zatracenej sektor! Škoda slov, uvidíš sám.“ Vstrčil Ntaiovi do rukou tlustou knihu v pevných deskách, prohodil svůj vak do komory a vyhoupl se za ním. Ntaiovi klesly paže, kterými chtěl obejmout svého přítele, a strnule naslouchal sykotu zavírajících se dveří. Ucítil vibrace odlétajícího modulu a věděl, že ať se tu odehrálo co chtělo, má to teď na triku on.

 Zavolal „Světlo!“ a stěny se poslušně rozzářily. „Ubrat!“ zavelel, protože proti šeru, kterému se přizpůsobily jeho oči, bylo světlo příliš ostré. „Stačí. Děkuju.“ zamručel nakonec spokojeně, vrátil se pro svůj vak a pak se konečně vydal k dispečinku, kterému se stále setrvačně říkalo centrální, i když už po několik století se stavěla řídící střediska pro jednotlivé sektory s jediným ovládacím pultem, pro jednoho operátora.

 

2.

 Planina vypadala z té výšky jako posypána pohybujícími se makovými zrnky. Poutníci. Tisíce poutníků. Abrat si povzdechl. Po několik generací toužili kněží po návratu věřících, po oživení ztichlých nádvoří a po tom, aby před Archu byly opět kladeny stovky květů. On byl ten Nejvyšší, který se dočkal. On byl ovšem také Nejvyšší, který zklame své předchůdce i všechny věřící.

 "Pane. Pane!“ Tichý, ale naléhavý hlas si jen pomalu nacházel cestu do Abratovy mysli. Nejvyšší zmámeně zvedl hlavu. Planinu už pokryl soumrak, terasa kláštera ale byla ozářena světlem vycházejícím z otevřených dveří jeho pokoje. Abrat před sebou spatřil mladého muže v bílém rouchu Vyvolených, který mu podával číšku s kouřícím aromatickým nápojem. Velekněz nabízený nápoj vypil a náhle se zachvěl. Ar-Suhírovi to neuniklo.

 "Pane, měl bys jít dovnitř, už je velmi chladno.“ Abrat lehce přikývl a přešel z terasy do místnosti. Mladý muž ho uctivě následoval. Zavřel za ním dveře a přiložil do krbu. Nejvyšší zatím usedl do svého křesla a přikryl se připravenou kožešinou. Ar-Suhíra znovu naplnil číšky z bohatě zdobené konvice, jednu položil na stolek, téměř zaplněný množstvím svitků, poblíž Abratova křesla a druhou na zem k jeho nohám, kam usedl na ručně tkaný koberec.

 „Tak tedy, kde jsme skončili?“ zeptal se velekněz. Oba věděli, že je to pouze řečnická otázka, která má umožnit Ar-Suhírovi zopakovat v krátkosti včerejší lekci. Zatímco učedník vyprávěl svým měkkým, melodickým hlasem dávný příběh, Abrat si znovu bedlivě prohlížel jeho inteligentní čelo, moudré a vidoucí oči, pevná ústa. Vyvolený. Dvojnásob vyvolený.

 Podle prastaré tradice každoročně přiváděli různí místní kněží do kláštera na Vysoké Hoře několik malých chlapců, kteří podle znamení provázejících jejich narození měli naději stát se učedníky a posléze nástupci nejvýznamnějších klášterních hodnostářů. Všichni adepti byli po vykonání očistných obřadů přiváděni před Nejvyššího, jenž pátravě vstupoval do jejich mysli a vždy s napětím očekával, zda se chlapcova mysl naopak prolne do jeho, zda uslyší stejný harmonický zvuk a uvidí stejně zářivé světlo jako kdysi, v okamžiku, kdy si předchozí Nejvyšší, Rab-Ašan, vybral za svého učedníka jeho.

 Léta ubíhala a Abrat se už začal vzdávat naděje, když před více než třinácti lety před něj postavili malého tichého chlapce, skoro ještě batole, který se mu díval soustředěně do očí. A tehdy se konečně dočkal; naplnil se známou hudbou a světlem, všechno zmizelo, zůstal jen on a chlapec, který k němu neobratně, ale jistě vykročil.

 Ar-Suhíra dokončil vyprávění. Nejvyšší pokýval spokojeně hlavou. Přestože část jeho mysli se věnovala vzpomínkám, stačil sledovat i mladíkovo vyprávění. „Výborně, synu.“ usmál se a sáhl po jednom ze svitků. „Blíží se tvé zasvěcení a je na čase, aby ses seznámil s nejvyšším tajemstvím naší víry, aby ses seznámil s historií Archy.“



 

Komentáře   

 
0 #7 Vave 2016-09-08 11:58
Cituji Radka:
No toto, jsem se zavrtěla u bubnů a nevím proč oukla vlevo a ty si tady už bůhvíjak dlouho spisovateluješ a já nic nevím. Číst čas nemám, ale do šuplíu v hlavě ukládám...

:-)
Citovat
 
 
0 #6 Radka 2016-09-08 09:06
No toto, jsem se zavrtěla u bubnů a nevím proč oukla vlevo a ty si tady už bůhvíjak dlouho spisovateluješ a já nic nevím. Číst čas nemám, ale do šuplíu v hlavě ukládám...
Citovat
 
 
0 #5 Vave 2016-07-14 06:39
Cituji Akden:
Vavís, úžasně se to čte. Mám tenhle druh sci-fi moc ráda. I když sci-fi....co my víme.... :roll: :heart:

Děkuju Ti, Akden. ... k psaní jsem tenkrát byla vyhecována kamarádem, sama bych se asi do většího útvaru nikdy nepustila.
Citovat
 
 
0 #4 Akden 2016-07-09 10:12
Vavís, úžasně se to čte. Mám tenhle druh sci-fi moc ráda. I když sci-fi....co my víme.... :roll: :heart:
Citovat
 
 
0 #3 ioannina 2012-03-20 16:32
Teda, tak od poloviny jsem vymejšlela, jak to asi dopadne, a přelstilas mě! Čte se to jedním dechem, Vave.
Citovat
 
 
0 #2 karakal 2012-01-09 12:46
Tak jsem se dočetla až ke konci. Je to opravdu moc pěkné. Každopádně to není prvotina, že ne? Copak Tě vedlo zamířit do tohoto žánru? doufám, že ještě něco takového napíšeš, ale snad toho nebude moc, neměla bych čas to číst :). Koukám, že tu toho asi už víc je, ale nebudu to radši zkoumat, nebo zase nic nedělám.
Citovat
 
 
0 #1 Beda 2012-01-04 11:03
Vavísku, moc zajímavé a hezky se to čte!! tleskám :rose:
Citovat
 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

listopad 2017
PÚSČPSN
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes49
mod_vvisit_counterVčera152
mod_vvisit_counterTento týden952
mod_vvisit_counterTento měsíc4326
mod_vvisit_counterCelkem232541

Online: 3
Vaše IP: 54.224.168.206
Dnes: Lis 19, 2017

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 29 

Přihlášení