Tisk

Vybíleno (27.11.2014)

 

Nejspíš nebudu sama, koho zasáhla zpráva o zabílení Lennonovy zdi. Pravda, nestalo se to poprvé a nebyla jsem u ní už hodně dlouho, ale vnímala jsem ji jako symbol svobody a poezie a teď mi ho někdo sebral. V první chvíli jsem vůbec nedovedla pochopit, kdo a proč by to udělal. Měl to snad být nějaký prapodivný protest proti tomu, že se před čtvrt stoletím u nás začalo měnit státní zřízení?

 

Pak se k akci přihlásila skupina studentů uměleckých škol, která si říká Pražská služba, s tím, že se jedná o umělecký projekt, který má poskytnout volný prostor novým vzkazům současné generace. Musím přiznat, že bezprostředně mi takové vysvětlení přišlo jako nebetyčná namyšlenost a drzost, ale pak jsem se zamyslela nad tím, jak by takový počin vnímal sám John Lennon.

 

Možná, že někdy v pětadvaceti by se k bílení sám přidal, možná, že o deset let později by váhal, a možná, že o dalších deset dvacet let později, kdyby mu byly vůbec dopřány, by takovou akci vnímal jako vandalství. Stejně, jako to vnímá spousta pamětníků.

 

Píše se teď, že zeď už nebyla tím, čím bývala dřív. Nevím, už uplynulo hodně vody ve Vltavě od té doby, kdy jsem tam byla naposled. Nikdy jsem si netroufla tam cokoli připsat, jen jsem četla a dotýkala se obrázků. Byly tam věci krásné i hloupé a teď jsou pryč.

 

Místo nich se tam ale objevují nové nápisy a obrázky. Měla jsem ze začátku obavy, že zeď opanuje někdo, kdo neví nic o Johnu Lennonovi a kdo nebude ctít ducha a poselství dnes už legendárních let. Ale zdá se, že měl pravdu ten, kdo na čistě bílou zeď pod vzkaz Pražské služby WALL IS OVER (Zeď skončila) napsal v odpověď The Wall is NEVER OVER (Zeď nikdy nekončí). Na zdi se znovu objevují věci krásné i hloupé.

 

Lennonovi se připisuje výrok „nevěř nikomu nad třicet“; dnes by tomu spíš odpovídalo „nevěř nikomu nad čtyřicet“. Ať tak či tak, je jen spravedlivé, že každý z nás žijeme nějakou dobu před touto pomyslnou generační zdí, než se ocitneme za ní.

 

A všichni jednoho dne budeme zabíleni. I dnešní studenti z Pražské služby.

 

Mohou pak jen doufat, že ty jejich zdi nezůstanou už navždy prázdné.

 

Sdílet