VAVE - USAZENINY

Místo (17.3.2011)

Těžko bych asi spočítala, kolikrát jsem Ance zavelela „místo“. Přesto je to povel, který nemám moc ráda; zdá se mi, že omezuje její svobodu snad ze všech nejvíc. Psí odborníci mi asi vysvětlí, že můj pocit je nesmyslný, ale u povelu „čekej“ nebo „k noze“ ho prostě nemám.

Vidění (10.3.2011)

Těžko říct, kdy se od sebe oddělí schopnost dívat se a schopnost vidět. Myslím, že je to hodně brzo; některé věci malý človíček prostě vidí zřetelně, a ačkoli nad tím nijak nebádá, tak se podle viděného chová.

Před-jarní ( 3.3.2011)

Dnes bylo líbezné ráno. I když jsem kvůli doktorům musela z domu dřív než obvykle a okna auta byla namrzlá, tak mi to kupodivu nevadilo. Šla jsem s Ankou, na tváři oblohy byly ještě patrné zbytky růžových snů, ptáci si o překot vyznávali lásku a já si najednou uvědomila, že je prvního března. Konečně máme za sebou ten nejdelší měsíc v roce, už brzo se na okamžik zastaví čas, noc a den na chvíli ustrnou ve vyvážené taneční póze, než se zas rozvíří do otáček mířících ke slunci.

Hlasy (24.2.2011)

Stojím ve frontě na bankomat a smutně medituju nad svým šatníkem zúženým skrzevá osobní šířku na růžové (fialové? cyklámové?) tričko a jedny džíny, a už posté si říkám, že s tím už konečně musím něco udělat. „Máš pravdu, máš stoprocentní pravdu!“ ozve se mi do ucha.