Tisk

Kufýrek (Prudký příchod podletí v Podmitrově) (1.9.2011)

 

Prázdniny vždycky utekly jako voda – jelikož vskutku nejsem nomád, bývala jsem (a vlastně stále jsem) tomu tak trochu ráda. Ne snad kvůli škole, ale protože svět znormálněl, přestala jsem být stále nakročena mezi předtím a potom a měla jsem kolem sebe své věci a své knihy. A s koncem prázdnin přišel čas nachystat si věci do školy; mezi předepsané položky patřil i malý papírový kufýrek, zejména na výtvarné potřeby.

 

Na tento kufýrek jsem si vzpomněla už před prázdninami, když jsem psala o velkém papírovém kufru. Provázel mě celým létem, věděla jsem, že o něm chci psát na začátku září, ale nevěděla jsem přesně, co v něm vlastně mám hledat. Ale po tomto víkendu to vím. Už dávno nejsem holka školou povinná, a tak v něm nemusím nosit pastelky, vodovky, modelínu a zástěrku na malování. Můžu si do něj ukládat úplně jiné poklady, své zážitky, střípečky, které se mi zabodly do srdce.

 

Oprašuji tedy svůj malý, už trochu poškrábaný a zohýbaný kufýrek a ukládám do něj vzpomínku na nečekané a až magické rozloučení se s letošním létem, které se uskutečnilo v zatopeném lomu v Dolních Rozsíčkách. Na popud Zuzky jsme tam vyrazili v sobotu ve čtvrt na tři v malém konvoji. Je to nádherné, neskutečně půvabné místo, voda, kámen, stromy. Byl to nepřekonatelný zážitek, loni jsem se do vody nedostala a letos jsem to už nečekala, tohle byl nádherný dar, protože já vodu potřebuju a už jsem skoro zapomněla, jak je báječná a očistná a dovede člověka konejšivě chovat v náruči. 

 

Asi hodinu jsme se tam všichni cachtali v báječně teplé vodě; na obzoru už ale byla čím dál znatelnější studená fronta. Než jsme pak obešli jezírko k autům, už pomalu začalo studeně foukat a během pár minut po návratu do areálu jsme všichni byli v teplých mikinách a ponožkách. Tak ostrý střih mezi ročními obdobími snad nepamatuju. Ale pro mě je ten střih vítaný, vracím se mezi své věci a k obvyklým rituálům, a podletí či babí léto je přece krásný čas, zvláště když milostivě přejde do léta indiánského.

 

Ukládám si do kufýrku krásnou vzpomínku a pro tuto chvíli ho zavírám, ale doufám, že to není na moc dlouho, že už brzo budu mít příležitost uložit do něj další poklad.

 

(Náš Zvířetník, 1.9.2011)

http://naszviretnik.net/2011/09/01/105x148-kufyrek-prudky-prichod-podleti-v-podmitrove/


Sdílet