VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Úvodní strana 105 x 148 --- 2010 Stopy ve sněhu (9.2.2010)
Email Tisk PDF

Stopy ve sněhu (9.2.2010)

 

Od dětství dělám ráda stopy ve sněhu a ráda v něm prošlapávám cestičky. A právě teď, v tu chvíli, kdy jsem napsala předchozí větu, vzpomněla jsem si na desítky vyšlapaných „hlemejžďů“ o velikosti tak volejbalového hřiště. Byla to práce na hodiny, protože cestičky jsem prošlapávala sunutím jedné nohy vedle druhé, stáčela jsem se ve spirále až do středu – a odtud zase zpátky. V tichu a soustředění, u nás za domem nebo na pláních u Aljašky, vždycky to vlastně bylo očistné mystérium a já jsem na něj úplně zapomněla ... tak dávno jsem žádného hlemejždě neudělala. Možná, že na něj už nemám ten prostor nebo ducha.

 

Nebo možná proto, že teď prošlapám cestičky odněkud někam. Třeba k autu nebo k obchodu na protější straně ulice, či nějakou neobvyklou zkratku. Když spěchám nebo když jsem zvědavá, projdu sněhem jen tak normálně, stopy jsou od sebe daleko a hrne se do nich sníh. Někdy stopy ve sněhu dlouho zůstávají izolované, protože je lidé buď ignorují, nebo do nich kladou nohy opatrně, aby si moc nenabrali do bot, jindy se najde brzo někdo, kdo cestičku skutečně ušlapává a snaží se ji udělat hladkou a schůdnou a širší. To pozoruji s tichým uspokojením, mám ráda takové lidi. A spoustu cestiček prošlapávám sama. Ono ostatně stačí málo, jen udělat cestu alespoň trochu průchodnou, a pak už se není třeba starat, protože se stane cestou obecně přijatou.

 

Psí cesta kolem nejčistšího potoka vede lesíkem a v zimě hlubokým sněhem. Úzká stezka v něm vyšlapaná mě každoročně fascinuje; dokazuje, že jsme ještě neztratili zcela dávné instinkty, protože se vine mezi stromy velmi ostražitě. Tak, aby nás nemohlo zaskočit žádné nebezpečí, skrývající se za nimi. Na širokých frekventovaných cestách se ale tento instinkt najednou začíná ztrácet, jako bychom snad uvěřili, že když tudy jde pomalu každý druhý, že je to cesta bezpečná a správná. Je dobře, že nám stopy ve sněhu alespoň občas připomenou, že to může být také jinak.

 

A ještě pro něco mám stopy ve sněhu ráda – protože dokazují, že v každém z nás se skrývá i někdo jiný. To se jen musí jít kus cesty hlubokým čistým sněhem a potom si do něj lehnout naznak, a pak rukama po několik dechů pomalu připažovat a upažovat, a přitom se na chvíli podívat do nebe.

 

A když potom vstaneš a koukneš se přes rameno, uvidíš, že země se dotýkal anjel.

 

 

(Zvířetník na Neviditelném psu, 9.2.2010)

http://neviditelnypes.lidovky.cz/cloveciny-105x148-stopy-ve-snehu-dkm-/p_zviretnik.asp?c=A100208_125119_p_zviretnik_dru

 

Sdílet

 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

únor 2021
PÚSČPSN
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes197
mod_vvisit_counterVčera298
mod_vvisit_counterTento týden669
mod_vvisit_counterTento měsíc5470
mod_vvisit_counterCelkem562619

Online: 6
Vaše IP: 34.237.124.210
Dnes: Úno 24, 2021

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 14 

Přihlášení