VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Úvodní strana 105 x 148 --- 2018 Na Oškobrhu (30.8.2018)
Email Tisk PDF

Na Oškobrhu (30.8.2018)

Protože o víkendu jedu na svůj oblíbený firewalking, sešlo se mi tento týden více psaní. Mimo „obyčejné“ stopětky bylo třeba napsat 105Plus a také musím připravit na pondělí fotočlánek. Tedy napsat pohádku o víle Netřebce a uspořádat a vybrat fotografie za celý měsíc. Tento měsíc jsem hlavně dokumentovala svou zahrádku, tak jsem chtěla do alba ještě pár obrázků doplnit. A nejvíc mě to táhlo na Oškobrh, i když je to časově i jinak nejnáročnější místo.

Je to pro mě magický kopec. Vnímám jeho energii pokaždé, ale dnes to zatím bylo nejsilnější. I když je vlastně nevysoký, pouhých 285 metrů, ve zdejší ploché krajině je výraznou dominantou a je z něj pohled do daleka.

Stoupala jsem vyprahlým svahem a s každým krokem jsem si víc a víc uvědomovala poklid a nadhled, který mi Oškobrh přináší. Bylo vidět do daleka a hluk silnic nahoru doléhal jen nepatrně, nepříjemně hlasitě byla slyšet jen v jednu chvíli motorka, nebo spíš čtyřkolka. Jejich koly je Oškobrh zvrásněný, poraněný, přestože se jedná o chráněné území.

Chodila jsem sem a tam, fotila a vybavovala si, jak to které místo vypadalo zkraje léta a časně na jaře. Vůbec se mi nechtělo dolů, ale měla jsem pak v plánu další věci, které jsem chtěla udělat, tak jsem nakonec pomalu začala sestupovat. Ale nešlo to, ještě kousek pod vrcholem jsem se musela posadit a pak i položit na záda. Nechtělo se mi vůbec nic, jen tam ještě zůstat. Na nic nemyslet. Jen být. Dýchat. Vnímat slunce a vítr, zvláštní vůni vyprahlé půdy a poslouchat ptáky i lehkou ozvěnu všedního dne.

Jenže mi to nedalo. Pořád se mi dralo do hlavy, co musím ještě dnes a zítra udělat. Co pozítří. Táhlo mě to postavit se na nohy a poodejít, a zase se vrátit na stejné místo do klidu. Přála jsem si v něm zůstat, rozplynout se v přítomném okamžiku a splynout se zemí, sluncem i větrem, ale vnitřní nepokoj mi to nedovolil.

Pořád musím něco dělat, hodně mě toho zajímá a neumím, nedokážu něco vyloučit, něčeho nechat. Ještě nemám hotovou jednu věc a už myslím na další. Nejspíš to není úplně v pořádku, ale nedokážu to dělat jinak.

Přemýšlela jsem na tom kopci, zda bych neměla skončit s psaním. Příští 105x148 bude mít pořadové číslo tři sta padesát a příští 105Plus bude padesátá v pořadí. To už je skoro až moc. Pak jsem ale doma četla komentáře pod svým posledním článkem a měla jsem pocit, že to mé psaní má alespoň občas trochu smysl a že bych v něm měla pokračovat. Ale že bych si také měla udělat trochu času na to, abych vylezla zase nahoru na Oškobrh.

Je moc dobré mít místo nebo člověka, který nám dává sílu, jen se na jeho existenci nesmí zapomínat.

Sdílet

 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

září 2018
PÚSČPSN
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes123
mod_vvisit_counterVčera404
mod_vvisit_counterTento týden1924
mod_vvisit_counterTento měsíc11998
mod_vvisit_counterCelkem339246

Online: 2
Vaše IP: 54.80.219.236
Dnes: Zář 21, 2018

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 29 

Přihlášení