VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Email Tisk PDF

Voda (17.8.2018)

Před pár dny sprchlo. Sotva se tomu dalo říkat zahradnický deštíček, spíš to bylo několikaminutové mžení. A přesto to byl v těch horoucích dnech učiněný zázrak. Vyšla jsem ven a pozorovala jemné krůpěje vody na svých pažích. Zvedla jsem obličej vzhůru a pokoušela se chytit dešťové kapky do úst. Marně, na to byly kapky příliš drobné.

Během toho dne přišly dva podobné deště a do sudu umístěného pod okapem, vedoucím z velké střechy, nateklo sotva deset patnáct centimetrů vody. A když jsem hrábla do půdy, už centimetr dva centimetry pod povrchem bylo sucho.

Křižovali jsme v uplynulém týdnu republikou a všude je to stejné. Stromy vypadají, jako by byl konec září, možná začátek října. Některé jsou už částečně opadané a většinou už dávno ztratily letní barvu.

Krajině chybí voda. Voda, kterou jsme často považovali za něco tak samozřejmého, jako třeba vzduch. Otočím kohoutkem a ona teče. Kdy chci a kolik chci. Nechávám ji odtéct, protože potřebuju studenou na pití, a ona je z trubek odražená. Chci se sprchovat a je příliš studená, tak ji nechávám odtéct do kanálu.

Samozřejmě je hygienické po použití toalety splachovat, ale pitnou vodou?

Když je něčeho hojnost, tak nad ničím nepřemýšlíme a bereme plnými hrstmi. Sem tam něco upadne na zem, ale co? Je toho přece tolik!

Jenže ono není. Ničeho není tolik, aby se tím dalo plýtvat.

Vždycky jsem si myslela, že nejvíc vody v Praze jsem použila na zalévání – ano, pitnou vodu, jiná možnost nebyla, a že jinak vodou šetřím. Mám úsporný splachovač, myčku nádobí i pračku s nižší spotřebou vody, všude pákové baterie. Téměř nenapouštím vanu, sprchuji se. Tady venku už mám jen sprchu s termoregulací, vše ostatní zůstalo. Myslím si, že s vodou zacházím šetrně, ale když se na nástěnce objeví, kolik kdo bude platit za vyvezení septiku s údajem o spotřebě vody, vždycky ve spotřebě spolehlivě vedeme. A to se v bytě nenačítá zalévání zahrady.

Co dělám špatně? No ano, někdy jdu do sprchy i dvakrát za den, protože pracuji v prachu na zahradě. Ale jen se opláchnu, a když měním kočkám v miskách vodu, používám tu starou na zalévání rostlin doma i venku. Když zavařuji, vodu z hrnce pak použiju na spláchnutí. Stejně jako vodu ze sušičky.

Nedávno jsem četla, že velká města, Praha a Brno, vedou ve spotřebě vody. Možná mám po dlouhých letech v Praze v sobě zažité jiné měřítko. Nemusela jsem tam řešit zahrádku, protože na tu mou panelákovou vždycky bylo vody dost. Teď je to horší. Máme tu jednu studnu pro lidi i pro rostliny. Proto jsem částečně přehodnotila své plány týkající se výběru rostlin pro svou zahrádku. Bude tu víc keřů a malých stromků. Aby stínily a braly si vodu samy ze spodních vrstev půdy.

Kde má být kousek trávníku a budoucí záhony, je teď na mé zahrádce prach. Obrátili jsme půdu, zbavili ji plevelů a zakutaných cihel, střešních tašek, kamenů a rezavých hřebíků. Obnažili jsme ji ale tím, a ona se proměnila v prach. Srovnali jsme terén, ale kvůli suchu nevzešla tráva.

Na místo, kde budou zachráněné Jelínkovy azalky, malá jezírka a čarověníky, jsme navezli rašelinu a promíchali ji se stávající půdou. Jen něco málo rostlin jsem mohla zasadit na místo; dokud nenainstalujeme jezírka, nedá se dělat víc, a jezírka do prachu neusadíme. Ale kde ty rostliny mám, začala se po zalévání držet v půdě se změněnou strukturou voda.

Je těžké udržet v krajině vodu. I na malé zahrádce to není vůbec jednoduché. Stejně tak není jednoduché myslet na nedostatek ve chvíli, kdy z kohoutku teče dostatek vody. Jenže ve chvíli, kdy nepoteče, už bude pozdě.

Máme prý druhé největší monokulturní lány v Evropě a po nich jezdí těžká technika, vytěžují se, hnojí se, ubývá v nich organických látek a mikro života. Ty lány většinou neobhospodařuje ten, kdo je vlastní, půda je u nás v nájmu. Proto jsou taky všechny investice vynaložené na lepší hospodaření s půdou, na změnu využívání půdy, velice problematické. Kdo by investoval do toho, co není jeho? Kdo by se staral o to, co s půdou bude za dvacet třicet let?

Také je velmi lákavé vystavět velké haly kolem měst, k nim příjezdové cesty, všude beton a asfalt. Zastavět kdejakou proluku, odstranit zeleň a postavit dům. Investovat. I tohle je problém.

Přesto se s tím bude muset něco udělat. Bez vody se nedá hospodařit ani na malých polích, a už vůbec ne na lánech. Bez vody a zeleně se nedá žít ani na vesnicích, ani ve městech.

Možná, že když se změní struktura krajiny, vrátí se nám i déšť. A hlavně zůstane tam, kde má. V zemi, v potocích, rybnících a řekách. U nás a pro nás.

Celou dobu, co píšu, mi zní v hlavě píseň Modlitba za vodu. Ano, za vodu je třeba se modlit. Za vodu je třeba bojovat a třeba i něco obětovat. Vrátí se nám to. S vodou.

https://www.youtube.com/watch?v=h3sGnjvCAgs

Sdílet

 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

prosinec 2018
PÚSČPSN
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes24
mod_vvisit_counterVčera241
mod_vvisit_counterTento týden1423
mod_vvisit_counterTento měsíc3455
mod_vvisit_counterCelkem362924

Online: 4
Vaše IP: 54.84.236.168
Dnes: Pro 16, 2018

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 57 

Přihlášení