Tisk

Vedřiny (3.8.2018)

Hlavně že jsem posledně psala o hudrání, remcání a fňukání. Že bez něj to jde líp. A stačí pár dnů kvalitního vedra a už v tom zase jedu. Stěžuju si, vzdychám a umírám a dokonce vyhlašuju vedřiny. Jako by to snad nějak pomohlo. Vzpamatovala jsem se trochu až ve chvíli, kdy jsem si pustila video meteorologa Petra Dvořáka s názvem „Smiřte se s tím, že ochlazení nepřijde“.

Nesnáším vedro, protože mě omezuje. Mozek mi funguje jen napůl, což už je občas na hraně, tělo neposlouchá, oči pálí, potím se příšerně a nic, ale vůbec nic se mi nechce dělat. Vlastně jedna věc ano. Chce se mi jíst. Cokoli. Meloun, klobáska, raw tyčinka, rohlík s medem, nanuk, uzený sýr, slané oříšky, rozinky, prostě cokoli a kdykoli, nejlépe pořád.

To se samozřejmě dá přežít, když to trvá dva čtyři dny, ale co když opravdu ochlazení nepřijde? Budu jíst a jíst a až se možná někdy v nedohledné budoucnosti ochladí a já budu chtít vyjít ven, bude muset přijet jeřáb a vybouranými okny mě bude muset sundat na zem a pak mě bude muset někdo odkutálet na místo určení.

Tak to by tedy takhle nešlo, Aleno.

Žádné fňukání. Žádné polehávání.

Napíšeš stopětku.

A ten pytlík slaných brambůrků si pěkně sníš vsedě.

Sdílet