VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Úvodní strana 105 x 148 --- 2017 Nedá se nic dělat, vážně budou (9.11.2017)
Email Tisk PDF

Nedá se nic dělat, vážně budou (9.11.2017)

Nechtěla jsem, vážně ne, protože úplně stačí, že nás straší obchodníci už někdy od září, ale to téma na mě vyskakuje odevšad. Třeba když jdu hledat něco do skříně a vypadne na mě dávno zapomenutý dárek. Bodejť by ne, když jsem ho koupila už někdy v březnu, kdy jsem vymyslela geniální strategii, že budu kupovat každý měsíc tak dva dárky, a pak je v prosinci krásně zabalím a přitom se budu shovívavě usmívat nad jeremiádami méně prozíravých přítelkyň.

Ovšem jak známo, pýcha předchází pád. Teď tu koukám na onen dárek, který je vlastně narozeninový, ne vánoční, a začíná se mi rosit čelo. Protože mě čeká poměrně náročný listopad i prosinec, protože všude čtu, jak málo je přepravců, takže je třeba objednávat dárky zavčasu (zřejmě nejlépe hned dneska), a protože vlastně nevím, co komu koupit.

A tak budu jako každý rok svádět sama v sobě bitvu, zda mám něco vybrat sama (ale mami, tohle se nám nehodí, nelíbí, je malé, už máme), nebo zda se mám zeptat (nejlepší bude něco do obálky, my už si to na něco přidáme). Většinou to skončí kombinací obého, tedy nákupem něčeho osobního, praktického a ztřeštěného (například ponožkami nebo pyžamem, které se hodí vždycky, velikost znám a že už je mají, to je celkem jedno) a vlastnoručně vyzdobenou obálkou.

Dnes je všeho dost, ale nákupy mě spíš stresují a většinou je řeším po internetu. Mám obavy, zda se trefím a zda potěším.

Vzpomínám, jak jsem jako holka nakupovala dárky pro babičky a dědečky, pro mámu a tátu a pro tety a strejdu. Měla jsem rozpočítané koruny z našetřeného kapesného a dlouze jsem vybírala z nabídnutých kapesníků a košilek s kalhotkami, váhala jsem, zda dědovi koupit Lípy nebo „luxusní“ Duxky, které mu ale myslím ani moc nechutnaly. A co teprve ta nepřeberná nabídka živých květů a toaletních mýdel v Drogerii na náměstí.

Vybírala jsem a nakupovala a pak dlouze a neuměle, to mi zůstalo dodnes, balila dárky do vánočního papíru. Vzpomínám, jakou jsem vždycky měla z těch balíčků radost, jak jsem se těšila, až je budu moct dát pod stromeček nebo předat dopředu. Nemám teď pocit, že bych kdy měla obavu, že se něco nebude líbit, že něco nebude obdarovanému vhod. Myslím, že jsem si byla jistá, že udělám svým dárkem radost. Ne pro tu hodnotu, ne pro to, že snad splním toužebné přání třeba po kytičkovaných spoďárech, ale z podstaty věci.

Totiž že dárek je vyjádřením toho, že na druhého myslím, že ho mám ráda a že ho chci potěšit. Samozřejmě je skvělé, když člověk ví, po čem ten druhý touží, a když je v jeho silách takový dárek obstarat. Ale úplně stejně skvělé je, když darujeme něco z pokladů léta, zavařené ve sklenici, vlastnoručně upletené ponožky nebo obrázek. To úplně stačí.

Nevím, kde se vzal častý pocit, že všechno dražší by mělo být spojeno s Vánoci. Kupujeme si v létě novou sedačku a říkáme, že to je předčasný Ježíšek. Na jaře nahrazená rozbitá pračka je taky Ježíšek. Zimní bunda taky, a to ještě často přemýšlíme, jestli máme do Štědrého dne mrznout, nebo si ji můžeme vzít na sebe dřív.

Hodnota Vánoc ale nemá s cenou dárků nic společného. Ovšem. To je zralá a dobrá myšlenka.

Teď ještě, aby to bylo jasné úplně nám všem u nás doma o Vánocích.

Sdílet

 

Komentáře   

 
0 #2 Vave 2017-11-23 20:30
Cituji Inka:
Panebože, mluvíš mi z duše. Bohužel u nás to tak není a zdá se, že i nebude. Když před dlouhými lety dostala babička pod stromeček vlněný pletený kostým, podívala se na něj a pravila: Jinde babičkám hedvábí, tady holt vlna. Máti se také nikdo nikdy nezavděčil, takže u nás je to obdarovávání spíše stresující zážitek

To je někdy hrozně smutné. Je umění dávat a je umění přijímat. Obojí je hodně těžké, vždycky je ale třeba dávat a přijímnat srdcem, pak to jde.
Citovat
 
 
0 #1 Inka 2017-11-09 12:21
Panebože, mluvíš mi z duše. Bohužel u nás to tak není a zdá se, že i nebude. Když před dlouhými lety dostala babička pod stromeček vlněný pletený kostým, podívala se na něj a pravila: Jinde babičkám hedvábí, tady holt vlna. Máti se také nikdo nikdy nezavděčil, takže u nás je to obdarovávání spíše stresující zážitek
Citovat
 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

listopad 2020
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes31
mod_vvisit_counterVčera264
mod_vvisit_counterTento týden1158
mod_vvisit_counterTento měsíc4409
mod_vvisit_counterCelkem544524

Online: 5
Vaše IP: 3.219.31.204
Dnes: Lis 29, 2020

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 12 

Přihlášení