VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Email Tisk PDF

Bosky (7.9.2017)

Uplynulý víkend jsem strávila na Šamanském firewalkingu, což je akce odehrávající se převážně venku a převážně v pohybu. Když zrovna neprší, začíná se rozcvičkou, lépe řečeno první dynamickou meditací už v sedm ráno. Není to pochopitelně povinné, ale stejně jako většina lidí cvičím bosky bez ohledu na počasí, protože přímý kontakt se zemí umocňuje proudění energie. A navíc je to velice příjemné.

A bosa se pohybuju při dalších cvičeních i mezi nimi. Běhám po louce, cestičce i po schodech z plochých kamenů, zprvu váhavě a s občasným zasyknutím, posléze jistěji a rychleji, ale i tak s mnohem větší pozorností, než když jsem obutá.

Uvědomila jsem si to nejvíc, když jsem v krátké pauze zaběhla do přilehlého lesa, protože nahoru na záchod v hájence bych to nestíhala. No, napsat zaběhla je hodně přehnané, hned po pár prvních krůčcích jsem hodně zbrzdila, protože v lese byla spousta větviček, cestičky zarostlé a přes ně se plazily šlahouny ostružin. Opatrně jsem našlapovala a dávala pozor, kam kladu nohu, a najednou jsem si připadala jako indián nebo svůj vlastní dávný předek.

O chvíli později jsem po dynamické meditaci ležela na karimatce a pozorovala malý kousek louky před sebou. Jak tam bylo rušno! Mravenci spěchali sem a tam a jejich cesty se křížily s cestami nejméně sedmi dalších brouků a broučků, z nichž jsem ke své hanbě nepoznala žádného. Viděla jsem zblízka každé stéblo trávy a mezi nimi spoustu různých lístečků i kvítků, ze kterých mi byly povědomé pouze sedmikrásky.

Pak kolem přešel jeden z účastníků a já jsem užasle sledovala, jak se pod jeho bosou nohou zem prohnula, jak se mu poddala, a jak se hned vzápětí zase narovnala. Ale ne hned docela, v trávě zůstal téměř neznatelný otisk, který se před mýma očima začal pomalu vytrácet, jak se půda i tráva vracela do původního stavu.

Bylo to fascinující a mě napadlo, že vlastně žijeme stále mezi samými zázraky, které nám nabízí příroda, jen je často nevnímáme, nevidíme je, protože nechodíme bosky.

Myslím to částečně doslova, částečně obrazně, protože asi není nutné běhat v každém ročním období bez bot jen proto, aby si člověk dokázal lépe všimnout světa, který ho obklopuje, aby nad ním dokázal žasnout, aby se v něm pohyboval opatrněji a aby si ho začal víc vážit.

Možná stačí mít jen víc otevřené oči a nespěchat tolik. Alespoň občas.

Sdílet

 

Komentáře   

 
0 #3 Beda 2017-09-21 21:26
Cituji Vave:
Já jsem moc vděčná a vlastně jsem vděčná i za obyčejné vidění, za své oči a prosím, aby koukaly pořád alespoň tak, jako teď.


prostorové vidění ale vlastně JE úplně obyčejné - jen pro mě ne... ale vím jak jsi to myslela a držím ti k tomu moc palce
Citovat
 
 
0 #2 Vave 2017-09-21 08:08
Cituji Beda:
tohle mi připomnělo jeden zážitek nedlouho po první operaci zdvojeného vidění - druhý obraz tehdy zmizel a viděla jsem tak nějak stejně jako dřív... a pak to přišlo - ležela jsem u Hostivařské přehrady a zvedla jsem hlavu a jak jsem koukala rovnoběžně se zemí, tak najednou, z ničeho nic, ty stébla trávy se rozestoupily a najednou byly v prostoru různě za sebou, a já jsem poprvé viděla třetí rozměr!!!! ještě dnes je to pro mě jako zázrak a znovu a znovu o tento zázrak bojuju, když se vytrácí a já ho volám zpět

hm, no ono je to vlastně dost mimo téma, ale ta předstva půdy a trávy, nohou přišlápnuté a znovu se narovnávající, to vše v prostoru, mi to úplně živě vrátila... vím, ono ti to asi přijde úplně normální, ale buď za to vidění vděčná, pokud ho máš :-)


Já jsem moc vděčná a vlastně jsem vděčná i za obyčejné vidění, za své oči a prosím, aby koukaly pořád alespoň tak, jako teď.
Citovat
 
 
0 #1 Beda 2017-09-20 21:53
Citace:
jsem užasle sledovala, jak se pod jeho bosou nohou zem prohnula, jak se mu poddala, a jak se hned vzápětí zase narovnala. Ale ne hned docela, v trávě zůstal téměř neznatelný otisk, který se před mýma očima začal pomalu vytrácet, jak se půda i tráva vracela do původního stavu.
tohle mi připomnělo jeden zážitek nedlouho po první operaci zdvojeného vidění - druhý obraz tehdy zmizel a viděla jsem tak nějak stejně jako dřív... a pak to přišlo - ležela jsem u Hostivařské přehrady a zvedla jsem hlavu a jak jsem koukala rovnoběžně se zemí, tak najednou, z ničeho nic, ty stébla trávy se rozestoupily a najednou byly v prostoru různě za sebou, a já jsem poprvé viděla třetí rozměr!!!! ještě dnes je to pro mě jako zázrak a znovu a znovu o tento zázrak bojuju, když se vytrácí a já ho volám zpět

hm, no ono je to vlastně dost mimo téma, ale ta předstva půdy a trávy, nohou přišlápnuté a znovu se narovnávající, to vše v prostoru, mi to úplně živě vrátila... vím, ono ti to asi přijde úplně normální, ale buď za to vidění vděčná, pokud ho máš :-)
Citovat
 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

prosinec 2017
PÚSČPSN
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes7
mod_vvisit_counterVčera68
mod_vvisit_counterTento týden630
mod_vvisit_counterTento měsíc1564
mod_vvisit_counterCelkem235566

Online: 1
Vaše IP: 54.163.210.170
Dnes: Pro 17, 2017

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 8 

Přihlášení