VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Email Tisk PDF

Bosky (7.9.2017)

Uplynulý víkend jsem strávila na Šamanském firewalkingu, což je akce odehrávající se převážně venku a převážně v pohybu. Když zrovna neprší, začíná se rozcvičkou, lépe řečeno první dynamickou meditací už v sedm ráno. Není to pochopitelně povinné, ale stejně jako většina lidí cvičím bosky bez ohledu na počasí, protože přímý kontakt se zemí umocňuje proudění energie. A navíc je to velice příjemné.

A bosa se pohybuju při dalších cvičeních i mezi nimi. Běhám po louce, cestičce i po schodech z plochých kamenů, zprvu váhavě a s občasným zasyknutím, posléze jistěji a rychleji, ale i tak s mnohem větší pozorností, než když jsem obutá.

Uvědomila jsem si to nejvíc, když jsem v krátké pauze zaběhla do přilehlého lesa, protože nahoru na záchod v hájence bych to nestíhala. No, napsat zaběhla je hodně přehnané, hned po pár prvních krůčcích jsem hodně zbrzdila, protože v lese byla spousta větviček, cestičky zarostlé a přes ně se plazily šlahouny ostružin. Opatrně jsem našlapovala a dávala pozor, kam kladu nohu, a najednou jsem si připadala jako indián nebo svůj vlastní dávný předek.

O chvíli později jsem po dynamické meditaci ležela na karimatce a pozorovala malý kousek louky před sebou. Jak tam bylo rušno! Mravenci spěchali sem a tam a jejich cesty se křížily s cestami nejméně sedmi dalších brouků a broučků, z nichž jsem ke své hanbě nepoznala žádného. Viděla jsem zblízka každé stéblo trávy a mezi nimi spoustu různých lístečků i kvítků, ze kterých mi byly povědomé pouze sedmikrásky.

Pak kolem přešel jeden z účastníků a já jsem užasle sledovala, jak se pod jeho bosou nohou zem prohnula, jak se mu poddala, a jak se hned vzápětí zase narovnala. Ale ne hned docela, v trávě zůstal téměř neznatelný otisk, který se před mýma očima začal pomalu vytrácet, jak se půda i tráva vracela do původního stavu.

Bylo to fascinující a mě napadlo, že vlastně žijeme stále mezi samými zázraky, které nám nabízí příroda, jen je často nevnímáme, nevidíme je, protože nechodíme bosky.

Myslím to částečně doslova, částečně obrazně, protože asi není nutné běhat v každém ročním období bez bot jen proto, aby si člověk dokázal lépe všimnout světa, který ho obklopuje, aby nad ním dokázal žasnout, aby se v něm pohyboval opatrněji a aby si ho začal víc vážit.

Možná stačí mít jen víc otevřené oči a nespěchat tolik. Alespoň občas.

Sdílet

 

Komentáře   

 
0 #3 Beda 2017-09-21 21:26
Cituji Vave:
Já jsem moc vděčná a vlastně jsem vděčná i za obyčejné vidění, za své oči a prosím, aby koukaly pořád alespoň tak, jako teď.


prostorové vidění ale vlastně JE úplně obyčejné - jen pro mě ne... ale vím jak jsi to myslela a držím ti k tomu moc palce
Citovat
 
 
0 #2 Vave 2017-09-21 08:08
Cituji Beda:
tohle mi připomnělo jeden zážitek nedlouho po první operaci zdvojeného vidění - druhý obraz tehdy zmizel a viděla jsem tak nějak stejně jako dřív... a pak to přišlo - ležela jsem u Hostivařské přehrady a zvedla jsem hlavu a jak jsem koukala rovnoběžně se zemí, tak najednou, z ničeho nic, ty stébla trávy se rozestoupily a najednou byly v prostoru různě za sebou, a já jsem poprvé viděla třetí rozměr!!!! ještě dnes je to pro mě jako zázrak a znovu a znovu o tento zázrak bojuju, když se vytrácí a já ho volám zpět

hm, no ono je to vlastně dost mimo téma, ale ta předstva půdy a trávy, nohou přišlápnuté a znovu se narovnávající, to vše v prostoru, mi to úplně živě vrátila... vím, ono ti to asi přijde úplně normální, ale buď za to vidění vděčná, pokud ho máš :-)


Já jsem moc vděčná a vlastně jsem vděčná i za obyčejné vidění, za své oči a prosím, aby koukaly pořád alespoň tak, jako teď.
Citovat
 
 
0 #1 Beda 2017-09-20 21:53
Citace:
jsem užasle sledovala, jak se pod jeho bosou nohou zem prohnula, jak se mu poddala, a jak se hned vzápětí zase narovnala. Ale ne hned docela, v trávě zůstal téměř neznatelný otisk, který se před mýma očima začal pomalu vytrácet, jak se půda i tráva vracela do původního stavu.
tohle mi připomnělo jeden zážitek nedlouho po první operaci zdvojeného vidění - druhý obraz tehdy zmizel a viděla jsem tak nějak stejně jako dřív... a pak to přišlo - ležela jsem u Hostivařské přehrady a zvedla jsem hlavu a jak jsem koukala rovnoběžně se zemí, tak najednou, z ničeho nic, ty stébla trávy se rozestoupily a najednou byly v prostoru různě za sebou, a já jsem poprvé viděla třetí rozměr!!!! ještě dnes je to pro mě jako zázrak a znovu a znovu o tento zázrak bojuju, když se vytrácí a já ho volám zpět

hm, no ono je to vlastně dost mimo téma, ale ta předstva půdy a trávy, nohou přišlápnuté a znovu se narovnávající, to vše v prostoru, mi to úplně živě vrátila... vím, ono ti to asi přijde úplně normální, ale buď za to vidění vděčná, pokud ho máš :-)
Citovat
 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

říjen 2017
PÚSČPSN
1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes184
mod_vvisit_counterVčera272
mod_vvisit_counterTento týden456
mod_vvisit_counterTento měsíc3409
mod_vvisit_counterCelkem223736

Online: 8
Vaše IP: 54.198.143.210
Dnes: Říj 17, 2017

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 15 

Přihlášení