Tisk

Klika od počasí (13.7.2017)

Nejspíš trochu narazím, ale mně se takový způsob léta líbí. Nejdřív bylo počasí na koupání a včera se honily přeháňky, takže jsem se mohla trochu flákat, a ještě jsme stihli s Vaškem vybrat a objednat nějaké potřebnosti a udělat teoretickou přípravu na rekonstrukční práce, které nás po návratu z dovolené čekají.

Dnes ráno se počasí tvářilo jako že jo a ne, tak jsme splnili klukům přání a vyrazili do Liberce do Dinoparku. Byla jsem v něm poprvé a docela se mi tam líbilo, i když prvohorní(?) bouře rozhodně netrvala slibované dvě minuty a oproti současným bouřkám to byl jen slabý odvárek.

I když jsme si počkali na tu bouřku i na 4D promítání, netrvalo dlouho a měli jsme Dinopark prošlý. Dali jsme si oběd a mě napadlo, že bychom se mohli podívat na Ještěd, kde jsem naposled byla jako teenager. Kluci a Vašek tam nebyli nikdy.

Na Ještěd jsme chodívali kdysi od Plání, ale také jsme tam jezdili lanovkou, vynořila se mi matná vzpomínka na dobu, kdy jsem byla úplně malá a v Liberci bydlela moje teta. Takže zajedeme autem k lanovce a necháme se vyvézt nahoru, slibovala jsem Vaškovi. Taky to byla rozumná volba vzhledem k tomu, že nebylo moc teplo, my jsme všichni byli v kraťasech, já navíc v sandálech a se začínající rýmou.

Jeli jsme stále výš a výš a asi už jsme lanovku minuli, ale nikde zákaz vjezdu, takže jsme nabyli dojmu, že možná autem dojedeme až nahoru. Pak se objevilo parkoviště P1. Usoudili jsme, že dál už asi musíme po svých a vydali se podle červené značky vzhůru. A vzhůru. Ještě víc vzhůru. Proklatě vzhůru.

Ještěd je hodně zchátralý. Tedy ne hora, ale ta nádherná stavba. Naštěstí ale žije a já doufám, že jednou bude zase v takovém lesku, jako si ho pamatuju z dětství.

Nahoře byla dost zima, foukalo, ale níž v lese už to bylo lepší, a těch borůvek! Trhali jsme a jedli a ani si nevšimli, jak se najednou zešeřilo. Taková tma v půl čtvrté? Radši jsme nechali borůvky borůvkami a pospíchali k autu, do kterého jsme nasedli právě ve chvíli, kdy se začala vylévat obloha. Taková klika!

Nechali jsme déšť za sebou, ale jen na chvíli, nakonec nás dohnal a za Mnichovým Hradištěm nastal snad konec světa, takže jsme bohužel museli klukům říct, že dnes nezajdeme na tu nejvyhlášenější zmrzlinu v Kněžmostu, kterou nám včera paní prodavačka avizovala.

Ale za cedulí v Kněžmostu najednou déšť ustal, a tak jsme zastavili a tu úžasnou limetkovou ochutnali. Zase jsme měli kliku. Kliku na počasí.

A já jsem znovu uvědomila, jak zjednodušeně vnímá počasí člověk žijící ve městě, člověk pracující uvnitř v budovách. Ráno je zima a odpoledne teplo. A že mezitím třeba třikrát pršelo, to nám uniká.

Jako kdysi, když jsem přijela z vody, divila se kolegyně, kde jsem vlastně byla na dovolené, vždyť bylo celou dobu chladno a pršelo. Jenže ono tak stále nebylo. Bylo i sluníčko a bylo i teplo, takže jsme se i koupali a na lodi se opálili.

Dnes žijeme v klimatizovaných budovách, a protože jsme na to zvyklí od moře, chceme, aby i u nás bylo tropické léto. V zimě zasněžujeme svahy, narovnáváme potoky a všechno kolem měst betonujeme a vůbec se chováme, jako bychom měli kliku na počasí.

Jenže my ji nemáme a mít nikdy nebudeme. Čím dřív si to uvědomíme, tím víc můžeme doufat, že kliku na počasí občas mít budeme.

Alespoň ještě zítra, prosím. V Kněžmostu totiž budou točit meruňkovou.

Sdílet