VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Úvodní strana 105 x 148 --- 2017 Strasti a slasti s Gécou (2.2.2017)
Email Tisk PDF

Strasti a slasti s Gécou (2.2.2017)

Už je to šest let, co jsem podědila postaršího Gécu, tedy malého červeného Getze. Hned na začátku mi dal najevo, že si nepřeje, abych na něj používala dálkové ovládání, a já jsem to celou dobu respektovala. No, donutil mě k tomu, prevít jeden, jak si možná pamětníci vybaví.

Loni se rozhodl, že se mu nelíbí ani centrální zamykání, a tak ho teď musím zavírat ručně. Zevnitř. Vzhledem k tomu, že po dávném ataku zlodějů je zámek u spolujezdce rozbitý a nejde klíčkem odemknout, stalo se moje autíčko téměř nedobytnou pevností.

Což mi předvedlo dnes ráno, kdy odmítlo nechat si odemknout dveře u řidiče. Já jsem zase odmítla byť jen uvažovat o jízdě MHD, takže jsem chvíli tančila s Gécou dávný tanec bump, a když ani poté dveře nepovolily, nasoukala jsem se napůl do auta dveřmi od kufru, otevřela si zevnitř zadní dveře a odtud si otevřela dveře přední. Pak jsem toho pacholka oškrábala a nabitá adrenalinem vyrazila do práce.

Stejně jako v úterý. I když tady za ten adrenalin Géca přímo nemohl. To jen já jsem si nemohla vzpomenout, kam jsem v pátek odstavila auto; v pondělí jsem ho nepotřebovala, takže stálo stále... někde. Jasně jsem si vybavila, že na obvyklých místech bylo všude plno, takže jsem ho odstavila kdesi jinde. Jenže hledej auto, byť bylo červené, když jsou všechna auta mohutně zasněžená. Ale asi to se mnou není ještě tak špatné, protože jsem Gécu nakonec našla, ometla, vysekala z ledu a dokonce i nastartovala.

Největší špinavost mi Géca provedl před dvěma lety v březnu. Odpoledne mělo být hezky, tak jsem vyrazila v takových šlupičkách na nohou a v sáčku, ale ráno bylo mrazivé a bylo potřeba oškrábat přední sklo. Mrskla jsem kabelku dovnitř na sedadlo spolujezdce, nastartovala, zapnula topení a šla škrábat. Aby se mi v autě udělalo hezky teploučko, zabouchla jsem dveře. Jenže ty se nějak zasekly, takže byly sice ne úplně dovřené, ale ani nešly otevřít. Myslím, že už jsem popisovala, jak jsem se bála od toho auta odejít, jak mi byla zima, jak jsem číhala na souseda, až se bude vracet s čerstvými rohlíky, aby mi dovolil od nich zavolat do práce, kde jsem navigovala kolegyni, aby vytočila z mé pevné linky číslo na Vaška. Protože v tom telefonu je na rozdíl ode mě uloženo v paměti. Nakonec trvalo asi dvě hodiny, kdy jsem mrzla venku, než Vašek přijel a z domova přinesl náhradní klíče. Byla jsem sice zmrzlá jako drozd, ale do práce jsem jela s otevřenými okny, protože auto se mi mezitím vytopilo jako sauna. Možná ta otevřená okna byla chybou, protože jsem z toho nakonec onemocněla. Na dva měsíce.

Jak už jsem napsala, je to prevít, ale stejně ho mám ráda. Už je postarší a má své mouchy, stejně jako já, ale doufám, že to spolu ještě nějakou dobu vydržíme. Alespoň do té doby, dokud budu potřebovat jezdit do práce.

A doufám, že i potom taky.

(Povídání o dálkovém ovládání najdete tady)

Sdílet

 

Komentáře   

 
0 #2 Vave 2017-02-02 21:49
Cituji inka:
Náhodou ho nechal stát s nastartovaným motorem déle, něž bylo obvyklé a po deseti minutách - to byla tak ta moje první polovina cesty - najednou Oslík chcípl. A už ho nenastartoval ani ten opravář. Jak já byla šťastná

No tak to musela být úleva! ... Kolikrát já zmiňuju nějaký nešvar, ale protože ho asi neumím popsat, tak Vašek řekne, že tomu nic není. A za týden se mě pak ptá "proč jsi mi nic neřekla"? :D
Citovat
 
 
0 #1 inka 2017-02-02 14:10
jak já Ti věřím, neb já jsem dojížděla auta Bimbem opuštěná, mající, jak tak starší auta mívají, své nešvary. Moje první osobní auto mne pravidelně nechávalo uprostřed cesty do práce. Auto jsem odtlačila z křižovatky, stopla si někoho, kdo mne do toho Kostelce dovezl a jakýkoli chlap se mnou těch 12 km pro auto dojel. KAŽDÉMU vždycky nastartovalo.I přesvědčila jsem Bimba, aby auto dovezl k doktorovi. Další chlap - auto nastartovalo pokaždé. Náhodou ho nechal stát s nastartovaným motorem déle, něž bylo obvyklé a po deseti minutách - to byla tak ta moje první polovina cesty - najednou Oslík chcípl. A už ho nenastartoval ani ten opravář. Jak já byla šťastná
Citovat
 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

leden 2021
PÚSČPSN
123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes318
mod_vvisit_counterVčera327
mod_vvisit_counterTento týden1314
mod_vvisit_counterTento měsíc3167
mod_vvisit_counterCelkem554069

Online: 3
Vaše IP: 3.239.236.140
Dnes: Led 15, 2021

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 35 

Přihlášení