Za měsíc (24.11.2016)
Teda ne že bych chtěla strašit, ale budou už za měsíc. A ten uteče jako voda, protože dny jsou krátké a do Vánoc je potřeba udělat ještě tolik věcí! Především obstarat dárky – i když to je dnes už mnohem jednodušší než před dávnými lety, kdy jsem na Národní třídě čekala na lego ve frontě i čtyři hodiny, abych pak odešla s nepořízenou, protože tu kýženou krabici mi vyprodali těsně před nosem a na tu větší jsem neměla peníze. Dneska je to všechno na klik z odkazů, které pošlou děti pro sebe a pro své děti.
|
Samet v mlze (17.11.2016)
V posledních letech jsem to řešila tak, že jsem svíčku na Národní třídu šla zapálit před, nebo po 17. listopadu. Protože už hodně dlouho jsem měla pocit, že si ten svátek pro sebe uzurpuje kde kdo a že se různé osobnosti předhánějí v tom, kdo bude s věncem lépe vidět. Že pietní vzpomínka i oslava se stala záminkou, ne účelem. A letos ten pocit ještě zesílil.
Povolební (10.11.2016)
„Tak nám zvolili Donalda“, řekla paní uklízečka, když dnes odpoledne vstoupila do firemní recepce. A dodala, že ona je s tím spokojená, protože Donald je chlap, kterému záleží na obyčejných lidech. Dlužno podotknout, že úklid je pro tuto paní druhým zaměstnáním, kterým si přivydělává na cestování po světě, a že je to dáma živě se zajímající o věci veřejné. Což dosvědčuje i to, jakým způsobem formulovala své oznámení. Protože Donalda opravdu zvolili Američané nejen sami sobě, ale do značné míry i nám všem, celému světu.
Foukání na kolínko (3.11.2016)
Nedávno jsem zaznamenala oznámení akce, pořádané kluby skeptiků v Čechách i na Slovensku, jejíž účastníci se měli hromadně předávkovat homeopatiky, aby dokázali, že homeopatika jsou podvodem, při kterém se pacientům prodává předražený cukr.
Chvála kužele (27.10.2016)
Odjakživa jsem byla kalhotová, a když už jsem někdy nosila sukně, preferovala jsem kolové a/nebo dlouhé. Ovšem to opravdu byla výjimka, sukně spíš visely ve skříni, než abych je nosila. Až loňské horké léto mě donutilo pořídit si šaty a přemýšlet nad tím, co pod ně nosit. Protože tření se o sebe zpocených nohou dokáže udělat své; dámy nejspíše vědí, o čem mluvím. A jak tak občas bývám zavostalá ne momentálně, ale monumentálně, nenapadlo mě nic jiného, než ustříhat nohavice u světlých elasťáků a tím se se zachránit před uvařením ve vlastní šťávě.
|
|
|
|
|
|
Strana 2 z 10 |
