VAVE - USAZENINY

Atributy (22.10.2015)

Musím se přiznat, že přes četná životní ponaučení o tom, že všechno je jinak, dosud občas setrvávám ve víře, že když si opatřím něco, stane se (ze mě) něco. Samozřejmě už dávno vím, že malířem se člověk nestane v okamžiku, kdy si pořídí malířský stojan, stejně jako vím, že se neproměním v elegantní dámu, když si koupím lodičky a kabelku s krátkým uchem. Maximálně by se ze mě mohla stát ženská s podvrtnutým kotníkem a bez kabelky, protože kdybych ji neměla na rameni, někde bych ji určitě odložila coby nepohodlnou a překážející věc.

Teď se blíži přeměna našeho obývacího pokoje v mou pracovnu-dílnu-ložnici a když jsem si všechno naplánovala a nakreslila, uvědomila jsem si, že mi tam něco chybí. Tedy chybí mimo quiltovacího rámu, který by sám o sobě zaplnil téměř polovinu nového prostoru a který stojí jako slušné auto, a několika šicích strojů, které bych neměla kam postavit. Tohle chybění bylo mnohem skromnější, protože mně chyběly regály.

No ano, jako úložné prostory jsou důležité a potřebné, jenže mně začaly chybět jako atribut. V každé pořádné dílně jsou přece regály a na nich látky a vatelín a další zásoby a pomůcky. Co na tom, že se na to všechno bude prášit a že v nabídce na našem trhu jsou regály, hodící se vzhledem a materiálem spíš do garáže než do ložnice, bez regálu – zdálo se mi – není pořádné dílny. A málem také by nebylo, kdybych se nad sebou nesmilovala a neodsouhlasila jako náhradu regálu na sebe naskládané otevřené dlouhé skříňky. I tak se na ně tuze těším a už si představuju, co všechno tam naskládám (v tuto chvíli asi třikrát víc, než se tam může vejít), aby to bylo účelné a hlavně to působilo profesionálně, jako v opravdové šicí dílně.

Druhý nezbytný atribut je podstatně skromnější a vlastně ani nevím, jestli ho profíci mají, ale já ho mám. Stojánek na patchworková pravítka. S trochou úsilí se mi na něj vejdou všechna, to už jsem vyzkoušela. A konečně bude místo na stole, kam stojánek s pravítky budu moct postavit. Je to nejen atribut, dokazující všem, že jsou v dílně, ale pro mě to je taky symbol přepychu, že si to můžu dovolit, že na to mám místo.

Konečně poslední atribut, který jsem původně smutně odepsala, je místo, kam můžu pověsit rozdělanou práci, abych na ni mohla hledět a hledat cesty, jak dál, jak z toho ven, případně se později kochat chvíli hotovým dílem. V dílně mi prostě chybí pátá stěna.

Ale pak mě napadl spásný nápad. Kdyby se nahoru na ty otevřené police (regál) přidělala tyčka a na tu tyčku skřipce na zavěšování sukní, daly by se quilty věšet tam. Je to ideální místo naproti posteli, takže mi umožní na práci dlouze zírat a hledat další umělecké směřování. Pravda, pokud se tam quilt zavěsí, atribut dílenský regál v podstatě zmizí, takže to zas tak úžasně dokonalé není, ale s tím se budu muset v sobě nějak popasovat.

Ostatně, co už je na světě dokonalé? Vlastně nic. A je to tak moc dobře.