VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Email Tisk PDF

Fotky

Odposlechnutý telefonní rozhovor v čekárně.

No jasně. - Na Kajmany. - Už v pátek. – Konečně vypadneme z toho blbince. – Holka, co ti mám povídat. Franta je věčně v práci. – Nojo, možná se tam sežereme, nejsme zvyklí. – Nojo, jako u vás. Pomalu se nevidíme. – To si piš. Budu dávat fotky. Vždycky fotím jako divá. – Taky v tom mám bordel, není čas to promazat. – Nojo, taky tak. Fotky jsou nejlepší hned čerstvý dát ven. – Hele, už jsem na řadě. Ozvu se ještě.

Podobných rozhovorů jsem zaslechla poslední dobou víc. Začíná čas dovolených, takže kam, kdy a s kým je tématem číslo jedna. Občas mám ale pocit, že nejde ani tak o to být spolu jako rodina nebo jako partneři, jako spíš o to, dostat se na co nejexotičtější místo a tam se vyfotit nebo nafilmovat. Protože teprve když to vidí ostatní, teprve pak se to stává realitou.

Mám z toho zvláštní pocit. Nejsme tady a teď a spolu proto, že musíme vydělat na dovolenou někde na kraji světa, a ani tam nejsme tady a teď a spolu, protože je třeba o tom, že jsme na konci světa, podat svědectví. Tady a teď nás vidíte.

A tak nestačíme nic prožívat, neumíme se položit do okamžiku a vychutnat si všeho všemi smysly, ohmatat si ho a přivonět. V zimě pak prohlížíme fotky a neumíme si je k ničemu přiřadit, protože v nás nezůstala ani stopa prožitku. A nemusí jít jen o místo na konci světa.

Byly doby, kdy se vezlo z dovolené třicet šest, nebo taky jen dvanáct snímků. A když se vzpomínalo, nelovilo se dlouhé hodiny v útrobách počítače, ale říkalo se Hele, pamatuješ, jak ten tlouštík v námořnickém triku – takovej ten kudrnatej? – jo ten, tak jak vlezl na stůl a zpíval až já budu velká, bude ze mě selka? – no, a pak tancoval na špičkách a měl strašně špinavý nohy – jo a jak mu servírka donesla lavor, aby si je umyl, že kdyby přišla hygiena, tak by za ty špinavý nohy na stole mohla dostat pokutu..

A všichni účastníci si to pamatují po letech a do detailů, protože byli vtaženi, byli součástí děje, nestáli mimo a nefotili to a nedávali hned na internet nebo nevysílali on line.

No jasně, taky fotím a vždycky jsem fotila. Ale čím dál častěji se přistihuji, že foťák zapomínám doma nebo ho zapomenu vyndat z batohu. Což je v době, kdy dělám roční fotoseriál ze svého kraje, poměrně značná komplikace, uznávám.

Sedím u stolu a za oknem zpívají ptáci, sousedův kozel mečí, půl borovice je ještě na slunci, vzduch se ochladil a je zvláštní světlo. Kdybych se na hlavu postavila, žádnou fotkou krásu a sílu přítomného okamžiku nezachytím.

Konzervovat ji mohu jen v sobě. Na horší časy. Na zimu. Napořád.

Vyšlo na Zvířetníku 19. 6. 2018

http://neviditelnypes.lidovky.cz/fotografie-z-dovolene-0uq-/p_zviretnik.aspx?c=A180618_205031_p_zviretnik_kosa

Sdílet

 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Složte obrázekJoomla CAPTCHA

Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

září 2018
PÚSČPSN
12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes123
mod_vvisit_counterVčera404
mod_vvisit_counterTento týden1924
mod_vvisit_counterTento měsíc11998
mod_vvisit_counterCelkem339246

Online: 2
Vaše IP: 54.80.219.236
Dnes: Zář 21, 2018

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 9 

Přihlášení