VAVE - USAZENINY

                                                                 

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma
Email Tisk PDF

Zrychlení

Když se ve škole učí o vynálezu parního stroje, dávají obvykle kantoři k lepšímu obavy některých soudobých lékařů, že „neslýchaná rychlost patnácti mil v hodině vysaje z železničních vozů vzduch a cestující publikum nebude mít co dýchat, případně že pohled na vlaky řítící se krajinou bude u přihlížejících osob způsobovat hromadná onemocnění šílenstvím a jinými nervovými chorobami. Dokonce se dochovala varování, že křehká lidská schránka nevydrží nápor vysokých rychlostí a těla nerozvážných pasažérů při překročení určité, byť zatím neznámé rychlosti za značných bolestí explodují…“

Z dnešního pohledu, kdy vlaky jezdí mnohem většími rychlostmi a kdy se dokonce létá nadzvukovými rychlostmi, se tyto dávné obavy zdají směšnými. Ale není v nich náhodou i cosi předvídavého?

Četla jsem v uplynulých dnech v Pravém domácím časopise velice pěkný rozhovor s cestovatelem, režisérem, dokumentaristou, producentem, publicistou a moderátorem Petrem Horkým. Článek se jmenuje „Duše nás nestíhá“ podle historky, kterou Petr Horký vyprávěl. Je o třech indiánech, kteří kdysi dávno jeli v autobuse nevadskou pouští a náhle se začali prudce domáhat toho, aby autobus zastavil, že musí okamžitě vystoupit. A když se lidé v autobuse divili proč, odpověděli indiáni: Naše duše nám nestačí.

Máme stále rychlejší vlaky, letadla, internet, zprávy. Máme stále rychlejší život a naše duše za námi udýchaně klopýtají, nestačí nám, a nejspíš se nakonec stanou malou tečkou na obzoru, zatímco naše skořápka bude pokračovat k čím dál rychlejším zítřkům, které pravděpodobně budou stejně nereálné a mizerné, jako kdysi slibované zítřky světlé.

Pokud se nám z toho zrychlení podaří na chvíli vystoupit, když vysadíme a procházíme se lesem nebo ležíme na břehu rybníka, naše duše nás za pár dnů dojde. Náš dosud skelný pohled se najednou projasní a uslyšíme, jak zpívá louka. Všimneme si kapky rosy a že mravenec má sílu větší než Franta Kocourek. Zavoní nám horká půda. Nebo les, ach jak jen krásně dokáže vonět les. A voda!

Ponoříme si do ní paže a hýbeme prsty, cítíme, jak nám voda lehce klade odpor a současně nás něžně hladí. Vytáhneme ruce z vody a do každé kapky vody, která nám ulpěla na kůži, se skočí vykoupat jedno malé slunce.

Naše duše sedí vedle nás a pomalu se jí zklidňuje dech.

No vidíš, povídá tiše. Nejsi ty náhodou vůl?

Co na to říct a nelhat? Protože duši se lhát ani nedá. Ona ví všechno.

No jsem. Vůl jsem, no.

A necháš to tak?, ptá se duše.

Dost smutně, ale přece jen s kapkou naděje. I když ví všechno.

Nebo snad právě proto?

Citace v textu: http://www.zelpage.cz/clanky/proc-je-zeleznice-skromnou-popelkou?lang=cs

Vyšlo na Zvířetníku 16.1.2018

http://neviditelnypes.lidovky.cz/zivotni-styl-rychlost-umeni-relaxace-d88-/p_zviretnik.aspx?c=A180115_194531_p_zviretnik_kosa

Sdílet

 

Přidat komentář

V komentářích dodržujte prosím pravidla slušného chování, nepoužívejte hrubá slova nebo nadávky, neporušujte zákony ČR (např. autorský zákon) a nešiřte spam.
Při nedodržení těchto pravidel si administrátor vyhrazuje právo Váš komentář vymazat.

Bezpečnostní kód
Obnovit


Přesný čas

Předpověď počasí

Kalendář

květen 2018
PÚSČPSN
123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031

Počítadlo přístupů

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes101
mod_vvisit_counterVčera301
mod_vvisit_counterTento týden101
mod_vvisit_counterTento měsíc9465
mod_vvisit_counterCelkem282335

Online: 4
Vaše IP: 54.162.253.34
Dnes: Kvě 28, 2018

Kdo je online

Právě připojeni - hostů: 23 

Přihlášení